Ivan Martin Jirous

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ivan Martin Jirous (* 23. září 1944 v Humpolci), který je též známý pod přezdívkou Magor, je český básník, publicista a výtvarný kritik, významný představitel undergroundu – názorového proudu nesouhlasícího s komunistickým režimem.

Narodil se v rodině berního úředníka v Humpolci, kde také složil maturitní zkoušku a krátce pracoval jako stavební dělník. V letech 1963 až 68 studoval dějiny umění na Filosofické fakultě Karlovy univerzity - tématem jeho diplomové práce byla vizuální poezie (mj. dílo Jiřího Koláře), studiu však velkou váhu nepřikládal. Dvakrát se oženil, poprvé s Věrou Vařilovou, básnířkou a uměleckou historičkou, podruhé s malířkou Juliánou Stritzkovou.

Své první básně publikoval časopisecky, například v Sešitech nabo Mladé tvorbě. Už koncem 60. let se sblížil s undergroundovou skupinou Primitives Group (pozdější Plastic People of the Universe).

Kvůli jeho nesouhlasu s komunismem mu nebylo umožněno profesionálně se věnovat literatuře. Střídal tedy zaměstnání jako noční hlídač, zahradník atp. Za své názory byl dokonce vězněm, poprvé v letech 1973 až 74, podruhé na 18 měsíců v roce 1976 v souvislosti s jeho spoluprací s Plastic People a poté ještě třikrát. Celkem strávil ve vězení osm let, z toho čtyři v přísném vězení ve Valdicích. Jeho postoj k režimu byl více než zřejmý - jeho Zprávu o třetím českém hudebním obrození z roku 1975 lze považovat i za programové prohlášení českého undergroundu. Podepsal samozřejmě i Chartu 77. Roku 1979 se podílel na založení samizdatové edice Vokno.

Navzdory pádu komunistického režimu, proti kterému brojil, má Jirous i dnes občasné konflikty se zákonem, často kvůli výtržnictví; některými lidmi bývá označován za rváče a notorika. Dnes žije na Vysočině.

Autorem přízviska Magor je Eugen Brikcius.

Obsah 1 Dílo 1.1 Básnické sbírky 1.2 Pro děti 1.3 Antologie básníků 2 Viz též 3 Externí odkazy

[editovat] Dílo

Typické pro Jirousovy básně je střídání zdánlivě se vylučujících prvků religiozity se stylizací autora do villonovského hrdiny-vyděděnce. Dalším typickým znakem jeho děl je útržkovitá větná skladba a estetizace vulgarismů.

[editovat] Básnické sbírky

• Magorův ranní zpěv, samizdat 1975 - souborné vydání jeho prvních básní
• Magorova krabička, samizdat 1979
• Mládí nevykouřené, samizdat 1975, 1979 a 1980 - ve všech třech prvních sbírkách je patrná inspirace poezií Egona Bondyho
• Magorovo borágo, samizdat 1981
• Magorova mystická růže, samizdat 1981
• Magorovy labutí písně, samizdat 1985, Londýn 1989 - vrchol Jirousovy básnické tvorby; autentické zážitky - vznikala ve valdickém věznění, psaná často ironizující epigramatickou formou
• Ochranný dohled, samizdat 1985 - tématicky navazuje na Magorovy labutí písně
• Magorovi ptáci, 1987
• Magorova summa, 1998 - chronologicky uspořádaný soubor téměř všech Magorových textů z let 1975-1997, obsahuje celkem třináct básnických sbírek, z nichž dvě jsou publikovány vůbec poprvé

[editovat] Pro děti

• Magor dětem, 1996

[editovat] Antologie básníků

• Invalidní sourozenci, 1975 - věnováno E. Bondymu
• Peťákovi, 1975

R. 2006 mu byla za celoživotní básnické dílo udělena Cena Jaroslava Seiferta.

[editovat] Viz též

• Seznam českých spisovatelů
• Česká literatura v letech 1945 - 1990

[editovat] Externí odkazy

• obsáhlý refefát na www.velikani.cz
• 13. komnata Dokumentární pořad České Televize, epizoda o Ivanu Martinovi Jirousovi