Jakub Deml
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jakub Deml (20. srpna 1878, Tasov – 10. února 1961, Třebíč) byl český kněz, básník a spisovatel.
Obsah |
[editovat] Životopis
[editovat] Rodinný původ
Jeho otec Jakub Deml byl chalupník a kupec. Syn Jakub byl jeho prvním dítětem z druhého manželství s matkou Antonii, rozená Bělechovou. Jeho dědeček (Jan Deml) byl původem Němec z Opatova, který odešel na Moravu, protože měl strach ze své zlé sestry (chtěla ho potrestat za to, že rozbil džbán na mléko).
[editovat] Mládí
V jedenácti letech (1889) ho otec poslal na „wechsl“ do německé rodiny ve Wulzeshofenu u Laa v Rakousku. Deml se tam naučil poměrně slušně německy a poněmčil se. Na začátku března 1890 se navrátil do své rodiny, protože jeho matka ležela na smrtelné posteli. Deml na ní ale mluvil jen německy, neboť se styděl za to, že je Čech. Matka mu zemřela, což mladého Demla prý vyléčilo z jeho nadšení pro němectví. V záři nato začal studovat na třebíčském gymnáziu.
Pro časté spory s církevní vrchností opustil místo kněze a odešel na odpočinek již v roce 1908, vnitřně se s církví nerozešel nikdy. Po odchodu se věnoval pouze literatuře.
Po roce 1945 byl obviňován obyvateli rodného Tasova z kolaborace s nacisty, která se však neprokázala, a roku 1948 byl osvobozen pro nedostatek důkazů. Po roce 1948 jeho díla téměř nevycházela, přesto mu byl nabídnut důchod, který ale odmítl.
[editovat] Dílo
Na jeho tvorbu mělo velký vliv přátelství s Otokarem Březinou, počátek jeho tvorby je spojen s katolickou modernou, s níž se brzy rozešel.
Ve své době nebyl příliš ceněn, ale díky své tvorbě je považován za předchůdce moderních literárních směrů zejména surrealismu. Mezi jeho velké obdivovatele patřil například Vítězslav Nezval.
- Notantur lumina (1907) – básnická sbírka ovlivněná O. Březinou. Ve 2. vydání vyšla pod názvem První světla (1917)
- Hrad smrti – (1912), epika, popisuje zde pocity úzkosti a ohrožení smrtí
- Domů – (1912)
- Moji přátelé (1913) – lyrická básnická sbírka (v próze), oslovuje zde květiny, nahlíží na ně jako na osoby.
- Pro budoucí poutníky a poutnice – (1913)
- Tanec smrti – (1914), epika, popisuje zde pocity úzkosti a ohrožení smrtí
- Miriam – (1916), milostná poezie v próze
- Šlépeje – (1917–1941), jedná se o cyklus mnoha sborníčků (26), ve kterých vydal většinu své prózy. Obsahují především autorovi deníky (vzorem mu je francouzský básník Leon Bloy), polemiky, aforismy, úvahy, …
- Kořeny naší řeči – (1920), nepublikovaný text z pozůstalosti
- Česno – (1924)
- Tepna – (1926)
- Kronika městečka Tasova – (1929)
- Mé svědectví o Otokaru Březinovi – (1931)
- Pozdrav z Tasova – (1932)
- Zapomenuté světlo – (1934), nejznámější Demlova próza
- Solitudo – (1934), německy
- Štědrý den – (1934)
- Píseň vojína šílence – (1935), německy
- Rodný kraj – (1936)
- Verše české 1907 - 1938 – (1938), jedná se o výbor veršů ze Šlépějí
- Pupava – (1939)
- Proč bychom se netěšili – (1939), jako součást Šlépějí (svazek XXIV)
- Podzimní sen – (1951)
- Cestou do Betléma – (1955)
- Ledové květy – (1959), nepublikovaná sbírka
[editovat] Pseudonymy
- J. B. Polom, Vojtěch Běloch, Bohomír Vznata, J. Vznata, Znata
[editovat] Odkazy
[editovat] Reference
- Ryby katedrál. Antologie české poesie XX. století v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Brno 2001, Nakladatelství Petrov. ISBN 80-7277-116-4, str. 68-80
[editovat] Literatura
- Alexander Wöll: Jakub Deml. Leben und Werk (1878-1961). Eine Studie zur mitteleuropäischen Literatur. Köln/Weimar/Wien: Böhlau, 2006 (německý s českými citáty) ISBN-10 3-412-30005-5 a ISBN 978-3-412-30005-0
