Jean-Nicolas Corvisart
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Baron Jean-Nicolas Corvisart des Marets (* 15.února 1755 v Dricourt, Département Ardennes; † 18. září 1821 v Courbevoie (Hauts-de-Seine)) byl významný francouzský lékař, spoluzakladatel vyšetření poklepem a osobní lékař Napoleona Bonaparte
[editovat] Život
Otec právník, pracující v sněmovně si přál, aby mladý Jean-Nicolas studoval práva, ale po osudovém setkání se slavným lékařem Antoinem Petitem se Corvisart syn rozhodl pro studium medicíny. Otec jej za to přestal podporovat na studiích a tak syn si vydělával na studium jako pomocná síle v Hotel Dieu v Paříži. Otec vida synův entusiasmus mu posléze studium medicíny povolil. Jean–Nicolas studoval v Paříži u nejznámějších lékařů té doby. Jeho učiteli byli m.j. Pierre-Joseph Desault, Vicq d’Azyr, Antoine Petit, Desbois de Rochefort. 14. listopadu 1782 zakončil studium promocí s titulem docteur-regent. Jelikož odmítl nosit paruku nesměl nastoupit do předního zařízení Hospital des Paroisses a přijal místo v nemocnici pro chudé v Saint-Sulpice. V roce 1788 pak přešel jako nástupce Desbois de Rocheforta na místo přednosty v Hospice de la Charitte, kde provedl rozsáhlé reformy a zavedl přísný režim. Během francouzské revoluce byla výuka medicíny přerušena (1792) a to vedlo k zvýšení počtu šarlatánů. Po konci hrůzovlády roku 1794 byla opět výuka medicíny zavedena a roku 1795 bylo otevřeno nové výukové centrum Ecole de Santé v Paříži a Corvisart zde převzal výuku interní medicíny. V krátkém čase se škola stala nejlepší v Evropě. Hlavím Corvisartovým zájmem byla kardiologie, kde upřesnil diagnostiku a zavedl auskultaci srdce. Při výuce kladl důraz na podrobné a systematické vyšetření pacienta. Je pokládán za spoluzakladatele lékařského polepu (perkuse), dodnes jednoho ze základních fyzikálních vyšetřená pacienta. Od prvních let 19. století je Napoleonem a Josefiinou Bonapartovými často konsultován a doporučován a od roku 1804 se stává osobním lékařem císaře Napoleona, který byl jeho klidnou povahou a rychlými přesnými diagnosami fascinován. Je znám Napoleonův citát „nevěřím medicině, ale věřím Corvisartovi“. Jmenoval Corvisarta rytířem Čestné legie(1804) a baronem císařství (1808) Corvisart doprovázel Napoleona i Josephinu na cestách Evropou (1805 Italie, 1809 Rakousko). Roku 1811 se stává členem Akademie věd, a roku 1820 členem Lékařské akademie. Neurotické Josephině, vyžadující stále větší množství pilulek podával s úspěchem placebo. Asistoval též u porodu Marie Luisy a zdánlivě mrtvého novorozence přivedl k životu několika kapkami koňaku. Jeho největším dílem je Essai sur les maladies et les lésions organiques du cœur et des gros vaisseaux (Pojednání o nemocech a organických poškozeních srdce a velkých cév), které vydal roku 1806. Roku 1808 přeložil z latiny do francouzštiny „Inventum novum“ od Leopolda Auengrubera o perkusi a rozšířil poklep do celého světa.
Zemřel 18. září 1821 v Courbevoie u Paříže po opakovaných atakách iktu. O vztahu Napoleona ke svému osobnímu lékaři svědčí výrok, který pronesl Napoleon na Svaté Heleně „C’est un honnette et habile homme“(„ je to čestný a schopný člověk“).
