Kánon (hudba)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kánon je vokální skladba kontrapunktické formy, založená na principu přísné imitace (napodobení), tj. práce s tématem spočívá v jeho opakování dalšími hlasy, většinou přesného ve všech atributech (melodika, harmonizace, rytmus a tempo). Existují však kánony, kde se opakuje jen rytmus nebo tempo či melodika. Způsoby se dají samozřejmě různě kompinovat. Podle toho, v jakém intervalu se téma opakuje, rozeznáváme kánon v primě, vrchní či spodní oktávě či tercii atd. Je ovšem možné opakovat hlas i v protipohybu.
Kánony bývají dvojhlasé, trojhlasé, zrcadlové, kruhové, atd. Velmi oblíbené byly u renesančních skladatelů. Imitační technika podobná kánonu je užívána též ve fuze.
Nejznámější instrumentální skladbou tohoto typu je Kánon a Gigue D dur Johanna Pachelbela.
