Kardinál státní sekretář
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kardinál státní sekretář je titul předsedy vatikánského Státního sekretariátu, nejstaršího a nejdůležitějšího dikastéria (oddělení) římské kurie. Jeho úřad zhruba odpovídá úřadu premiéra (předsedy vlády) a může jej zastávat pouze kardinál. Kardinála státního sekretáře jmenuje dle vlastní úvahy papež (není to však jeho poviností), jeho funkční období pak končí současně s papežovou smrtí (stejně jako všech ostatních vrcholních představitelů dikastérií). Během papežské sedisvakance pak jeho úlohu přebírají až do zvolení nového papeže camerlengo, substitut státního sekretariátu a sekretář pro vztahy se státy.
Pokud úřad není během život papeže obsazen, vykonávají jeho povinosti zpravidla dva podsekretáři státu, kteří nemusí být kardinálové.
[editovat] Seznam státních sekretářů
- Silvio Valenti (do 1605)
- Scipione Caffarelli-Borghese jako ?Kardinalnepot? (1601-1621)
- Ludovico Ludovisi jako Kardinalnepot (1621-1623)
- Lorenzo Magalotti (1624-1628)
- Giovanni Giacomo Panciroli (1644-1651)
- Fabio Chigi (později papež Alexander VII.) (1651-1655)
- Giulio Rospigliosi (později papež Klement IX.) (1655-1667)
- Decio Azzolini ml. (1667-1669)
- Federico Borromeo ml. (1670-1673)
- Francesco Nerli (1673-1676)
- Alderano Cibo (1676-1689)
- Giambattista Rubini (1689-1691)
- Fabrizio Spada (1691-1700)
- Fabrizio Paolucci (1700-1721)
- Giorgio Spinola (1721-1724)
- Fabrizio Paolucci (1724-1726)
- Niccola Maria Lercari (1726-1730)
- Antonio Banchieri (1730-1733)
- Giuseppe Firrao (1733-1740)
- Silvio Valenti Gonzaga (1740-1756)
- Alberico Archinto (1756-1758)
- Ludovico Maria Torriggiani (1758-1769)
- Lazzaro Opizio Pallavicini (1769-1785)
- Ignazio Boncompagni Ludovisi (1785-1789)
- Francesco Saverio de Zelada (1789-1796)
- Ignazio Busca (1796-1797)
- Giuseppe Doria Pamphili (1797-1799)
- Ercole Consalvi, státní prosekretář (1800); kardinál státní sekretář (1800-1806)
- Filippo Casoni (1806-1808)
- Giulio Gabrielli (1808-1814)
- Ercole Consalvi (1814-1823)
- Giulio Maria della Somaglia (1823-1828)
- Tommaso Bernetti (1828-1829)
- Giuseppe Albani (1829-1830)
- Tommaso Bernetti, státní prosekretář (1831); kardinál státní sekretář (1831-1836)
- Luigi Lambruschini (1836-1846)
- Pasquale Gizzi (1846-1847)
- Gabriele Ferretti (1847-1848)
- Giovanni Soglia Ceroni (1848-1856)
- Giuseppe Bofondi (1848)
- Giacomo Antonelli (1848)
- Anton Francesco Orioli (1848) (ad interim)
- Giovanni Soglia Ceroni (1848)
- Giacomo Antonelli (1848-1876)
- Giovanni Simeoni (1876-1878)
- Alessandro Franchi (1878)
- Lorenzo Nina (1878-1880)
- Lodovico Jacobini (1880-1887)
- Mariano Rampolla del Tindaro (1887–1903)
- Rafael Merry del Val y Zulueta (1903-1914)
- Domenico Ferrata (1914)
- Pietro Gasparri (1914-1930)
- Eugenio Pacelli (později papež Pius XII.) (1930–1939)
- Luigi Maglione (1939–1944)
- úřad neobsazen (1944–1958), nejdříve vykonával celou agendu Pius XII. osobně (patrně důvod, proč nového státního sekretáře nejmenoval), po roce 1952 jí část připadla státním prosekretářům Tardinimu (1952-1958) a Montinimu, pozdějšímu papeži Pavlu VI. (1952-1954).
- Domenico Tardini (1958–1961)
- Amleto Giovanni Cicognani (1961–1969)
- Jean-Marie Villot (1969–1979)
- Agostino Casaroli (1979-1990) (státní prosekretář od 28. dubna do 30. června 1979)
- Angelo Sodano (1991– 2006) (státní prosekretář od 1. prosince 1990 do 28. června 1991)
- Tarcisio Bertone (2006 - stále )
