Karel Kaplan
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Kaplan (* 1928, Horní Jelení) je český historik specializující se na dějiny poválečného Československa. Vystudoval dějiny politického vývoje Československa po druhé světové válce, poté působil jako konzultant pro historii v aparátu ÚV KSČ. Toto umístění mu umožnilo přístup k tajným archívům, včetně přísně utajovaných archívů Státní bezpečnosti. V druhé polovině 60. let se stal zástupcem ředitele Historického ústavu ČSAV a angažoval se ve prospěch Pražského jara. Po jeho potlačení byl vyhozen z práce i komunistické strany a v roce 1972 byl zatčen a krátce držen ve vazbě. K plánovanému procesu s ním nakonec nedošlo. V roce 1976 legálně odjel do Spolkové republiky Německo, kam si odvezl údaje získané z tajných archivů. V roce 1977 mu bylo odebráno československé státní občanství. V exilu spolupracoval s Collegiem Carolina v Mnichově, Hlasem Ameriky, BBC, Deutsche Welle a Svobodnou Evropou. Po rozpadu komunistického režimu v Československu se vrátil a 1. října 1990 se stal pracovníkem Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
[editovat] Dílo
- Kronika komunistického Československa
- Gotwaldovi muži s Pavlem Kosatíkem
- Československo v poválečné Evropě
- Kořeny československé reformy 1968
- Rada vzájemné hospodářské pomoci a Československo 1957-1967
- Komunistický režim a politické procesy v Československu
- Těžká cesta
- Nebezpečná bezpečnost (Státní bezpečnost 1948-1956)
- Pět kapitol o únoru
