Karel Sýs
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karel Sýs (26. července 1946, Rychnov nad Kněžnou) je český básník
K. Sýs maturoval roku 1964 a poté vystudoval zahraniční obchod na vysoké škole ekonomické (1969).
Od roku 1974 byl redaktorem týdeníku Tvorba, od r. 1976 vedl kulturní rubriku. Po roce 1980 začal externě spolupracovat s několika nakladatelstvími, ve kterých působil jako lektor poezie. Roku 1988 se stal zástupce šéfredaktorem literárního časopisu Kmen.
V letech 1990 – 1992 redigoval erotický časopis Sextant. V roce 1993 byl redaktorem časopisu Domácí lékař. V současnosti je vedoucím redaktorem literární přílohy Haló novin Obrys-Kmen.
Obsah |
[editovat] Dílo
Karel Sýs je básníkem razantní materialistické obraznosti a dychtivého prožitku. Jeho tvorba vždy zahrnovala erotické prvky a zachovával si i smysl pro humor.
[editovat] Básnické sbírky
- Newton za neúrody jablek, 1969
- Pootevřený anděl, 1972
- Dlouhé sbohem, 1977
- Nadechni se a leť, 1978
- Americký účet, 1980
- Stroj času, 1984
- Písecká domovní znamení, 1985
- Atomový pléd, 1986
- Ze Země na Měsíc a zpátky, 1988
- Ztráty a nálezy, 1989
- 1+1 aneb Nesoustavný rozhovor o poezii, psáno ve spolupráci s J. Žáčkem
- Rodné číslo Homéra, 1986 výbor z jeho tvorby let 1962 – 1983
Po listopadu 1989 ztratil své výsadní postavení v české literatuře a tak přešel do otevřené opozice vůči nové době.
- Zasklené kalhoty dospělého muže, 1992, vydal v cizině
- Píšu báseň, zatímco za oknem padá muž, 1992
- Načas v očistici, 1993
- Pět let v mrtvém domě, 1994
- Praha zezadu, 1999
- Džbán s dvojitým dnem, 2006
- Omráčená schránka, 2006
- Básně až na zem, 2006
[editovat] Ostatní tvorba
- Básník a spol., 1981, eseje
- Pero nikoli za kloboukem, 1985 eseje
- Pražský chodec II, 1988 próza
- K. ještě po deseti letech, 1989 aforismy
- Kapsa, 1992 próza
[editovat] Studie
- Sukýnky se mi krátí, 2000
- Malé dějiny pornografie, 2001
- Pověry od Věry aneb Sáhni mi na knoflík, 2001
- (S)prostonárodní čítanka, 2003
- Protektorát ve fotografii, 2006
[editovat] Pro děti
- Co si povídají hodinky, 1975
- Co všechno svítí, 1983
- Co všechno létá, 1984
- Malá inventura, 1989
[editovat] Satiry
- Nová kronika aneb Bordel v Čechách, 1994
- Bordel na druhou, 1996
- Bordel do třetice, 1999
- Vymknuta z kloubů, 2004
[editovat] Aforismy z knihy „K. ještě po deseti letech“ (1989)
- K. dostal k vánocům boty. Byly příliš velké. „Nic nevadí, počkám na jaro a budu si pod chodidla dávat včely.“
- K. podpořil přihlášku J.Slivovice do Svazu spisovatelů. Důvod: „Ta píše!“
- K. potřeboval ženu už jen proto, že si neuměl sám ostříhat nehty na pravé ruce.
- K. trávil tak rychle, že mohl jíst v restauracích zadarmo. Ani rentgenem mu nedokázali, že něco pozřel.
- „A. je dítětem Štěsteny“ referoval K. „Jen si představte, že dostopoval z Prahy do Košic i s nábytkem.“
- K. tři neděle před cestou do Řecka nepil a šetřil si játra. „Co kdyby mě přikovali ke skále? Co by si orel pomyslel?“ vysvětloval.
- K. často tvrdil: „Nejvíc chutná med od tureckých včel.“
- „Cuká sebou, jako by jí Galvani sáhnul na stehno,“ kritizoval K. jistou netýkavku.
- K. napsal učebnici prvních vět. Například radil román začít slovy: „P. seděl u umyvadla a máčel si nohy ve formaldehydu, když vstoupila kněžna.“
- „Tenhle I. je takový antisemita, že by nejraději prodával své knihy nerozřezané,“ povzdechl si K., a protože se I. blížil, ze strachu se pustil do anglické slaniny.
- K. se tak bál zubaře, že když ho rozbolely zuby, provokoval rvačky v hospodě s nadějí, že mu je někdo vyrazí.
- K. vysvětloval dialektiku na příkladu vody v bytě: „Když se vyleje na záchodě, chybí v koupelně.“
- „Neznám lepšího lékaře, než dr. Klid Nalůžku,“ tvrdil K.
- „Peníze nesmrdí,“ učil K., „pokud je ovšem nenosíte v zadní kapse kalhot.“
- K. propadl filatelii, a opustil svou vášeň teprve tehdy, když mu na prsou vyrašil aršík.
- Když mělo dojít na placení, K. se schoulil do bezbarvé kuličky a bohatší přátelé ho vynesli v aktovce ven.
- Nežli se K. vydal na návštěvu, tvrdě trénoval: obíral vidličkou a nožem sádrový model kuřete.
- K. omlouval nešiku: „Nemá na to muňky.“
- K. býval zlý i na přátele. Buď přišel na schůzku pozdě a láteřil, že na něj nepočkali, anebu přišel brzy a vztekal se, že tam ještě nejsou.
- „D. všecko prošustroval,“ posteskl si K. „A z jak podnikavé rodiny pochází! Jeho dědeček na Velikonoce pojišťoval proti ukřižování!“
- K. přivezl dětem z ciziny facku v pytlíčku. „Utrhnete růžek a facka se sama pěkně posadí na tvář,“ vysvětloval už z podlahy.
