Wikipedista diskuse:Klas Jaroslav

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Obsah 1 Diskuse:Blesk 2 červeně zabarvené blesky 3 Editujte s odvahou 4 Blesky vyráběné v laboratoři. 5 Elektrické ledové dipóly 6 Popis vytváření elektrických ledových dipólů a jejich slepenců. 7 Perlové blesky 8 Ne základnám

[editovat] Diskuse:Blesk

Moje první práce ohledně čárových výbojů ,je zveřejněna v brožuře s názvem:popis objevu k diplomu č31.Název objevu:tvarově deformované čárové výboje mezi elektrodami jiskřiště.Brožura byla vydána,tehdejším úřadem pro vynálezy a objevy 15.8.1985.Tento objev řeší záhadu která panovala při pokusech vytvořit na jiskřišti,při stejnosměrném napětí mezi elektrodami,blesk odpovídající tvarem a mechanizmem vzniku čárovým výbojům v atmosféře.Základem tohoto objevu je do této doby nepoznaný jev. Tento jev je následující:Vytvoříme li v atmosféře prostor s potenciálním spádem několikanásobně nižším než je nutný pro ionizaci elektrickým polem a pak do tohoto prostoru vpravíme nabité mikroskopické vodní kapičky,začnou vznikat pri jejich postupu,lokální ionizované prostory,tež i lokální prostorové náboje.Tento jev též umožňuje,za specifických podmínek, vytváření svítících mlhovin. Další moje práce se týká anomálních vlastností ledu. Tento jev je následující:zamrznou li mikroskopické vodní kapičky v intenzivním elektrickém poli,vytvoří,na časově omezenou dobu,elektrické ledové dipóly,které se váží vzájemně ,elektrostatickou silou a vytvoří slepenec elektrických ledových dipólů.Jedná se o velice lehkou hmotu bílé barvy,bez lesku.při změně směru elektrického pole je schopna se ohýbat(případně se od ní odtrhují chomáčky ledové hmoty).Při ochlazení na-50až-60°C nebo více,je dobrým adsorbentem ozonu.Popis mojí práce k dříve uvedenému je na internetu pod značkou: http://mujweb.cz/Veda/avyboje.Dále jsem dokončil článek o červených blescich,vzniklých při bouřce a o jejich vytváření na jiskřišti.

[editovat] červeně zabarvené blesky

Červeně zabarvené blesky jsem v přírodě při bouřce spatřil pouze jedenkrát.Proto mě překvapilo,když na jiskřišti,při speciálním postupu, jdou vytvářet velice snadno.V obou případech mají společnou vlastnost.Tou je červené zabarvení a mnohem větší šířka výbojového kanálu než u výbojů namodralých. Laboratorně lze červené blesky vytvářet specifickým postupem,jako nahodilé,mezi po sobě jdoucími namodralými výboji.Poprvé se mě začaly vytvářet samovolně,bez jakéhokoliv mého záměru, při pokusech s induktorem,jaký se používal v první polovině dvacátého století k amatérskému léčení.Pokus začal tím,že jsem výbojovou trubici ve vysokonapětové cívce nahradil kovovou elektrodou s hrotem.Obdobnou elektrodu jsem připevnil k polepu kondenzátoru o kapacitě jeden mikrofarad a elektrické pevnosti na průraz 1000V střídavého napětí. Vzdálenost hrotů elektrod jsem upravil na přibližně tři centimetry.Druhý polep kondenzátoru jsem uzemnil a pak zapnul induktor.Protože vysokonapěťová cívka induktoru je konstruována jako autotransformátor tak při vytváření namodralých výbojů, o průměru výbojových kanálků přibližně jeden milimetr,dochází k uzavření obvodu.Přestože pevnost kondenzátoru na průraz je poměrně malá, tak při namodralých výbojích o napětí řádově desítky tisíc voltů, nedochází k jeho průrazu,protože hodnota náboje v jednotlivých namodralých výbojích je nízká .Po částečném nabití kondenzátoru se tento sám vybíjí přez vinutí vysokonapěťové cívky induktoru.Toto vybití způsobí vznik červeného blesku o průměru výbojového kanálku někdy více než jeden centimetr.Podobné červené blesky jsem vytvářel letos(2006)na induktoru řízeném tyristorem.Pokud je vytváření červených blesků,v tomto případě neuspokojivé dá se to napravit vložením vhodného indukčního odporu,do úseku obvodu,polep kondenzátoru-země.Též lze výtváření červených blesků ovlivnit vzájemnou vzdáleností elektrod.

[editovat] Editujte s odvahou

Přeji hezký den. Téma v diskuzi prosím podepisujte pomocí znaků ~~~~ nebo tlačítkem v editační liště, viz Wikipedie:Diskusní stránka, ať je na první pohled poznat, který wikipedista to psal, díky --Bruce Shorty 19:30, 6. 12. 2006 (UTC)

[editovat] Blesky vyráběné v laboratoři.

Je až paradoxní,že nejen u kulového blesku,ale i u blesku čárového, trvaly určité záhady poměrně dlouho.I v době kdy se lidé dostali na Měsíc nebylo možno na jiskřišti vytvořit čárový blesk,který by měl základní vlastnosti čárového blesku v atmosféře.Jedná se o to, aby k blesku docházelo při základním stejnosměrném napětí mezi elektrodami a též aby úkaz vznikal při několikanásobně nižším potenciálním spádu,než odpovídá elektrickému průrazu ovzduší.Je třeba aby tvarově (rozvětvením,zakřivením)kopíroval čárové blesky v atmosféře.Rovněž šířka hlavního výbojového kanálku,je u vzniklých blesků, na upraveném jiskřišti, větší, než šířka výbojových kanálků vedlejších.Ke splnění těchto podmínek došlo až v lednu1976 ve Kbelnici okres Strakonice.Takže je možno říci,že první blesk na světě,vytvořený v laboratoři, vznikl jako objev, v tehdejším Československu.U tohoto objevu je kuriozní i to že vyřešení uvedené záhady bylo velice jednoduché.Možná,že tentýž osud čeká i některé další záhady jež lidé později vyřeší. K tomuto článku bylo využito brožury s názvem:Popis objevu k diplomu č:31.Název objevu:Vznik tvarově deformovaných čárových výbojů mezi elektrodami jiskřiště. K vytváření blesků,které jsou tvarem a mechanismem vzniku totožné s čárovými výboji v atmosféře je potřebné mít zdroj stejnosměrného napětí alespoň ňekolik desítek tisíc voltů.Dále pak dvě kovové elektrody,z nichž jedna se pokryje rovnoměrně co nejtenčí vrstvou parafinu(zahřátím elektrody a pak rozetřením kostičky parafinu).Tuto vrstvu je třeba vytvořit co nejtenčí,protože při vytváření blesků dochází k elektrickému průrazu této vrstvy. Další postup je následující: Elektrodu pokrytou parafinovou vrstvou nabijeme na záporné napětí několika desítek tisíc voltů.Pak přiblížíme k této elektrodě na20 centimetrů uzeměný kovový hrot na dobu přibližně 30 vteřin.Vlivem elektrostatické indukce srší na uvedenou elektrodu kladné náboje.Při postupu se zachycují na mikroskopických vodních kapičkách,též i pevných částicích přítomných v ovzduší.S těmi pak dopadají na povrch parafinové vrstvy kde se uchycují.Pak hrot oddálíme.Provedeme změnu polarity elektrody a začneme přibližovat druhou elektrodu nabitou záporně(nebo uzeměnou).Při normálním atmosférickém tlaku je elektrická pevnost ovzduší na průraz 30000 voltů na centimetr vzdálenosti,přesto při tomto pokusu dochází ke vzniku blesků již při potenciálním spádu několikanásobně nižším než uvedených 30000 voltů na centimetr vzdálenosti.Vzniklé blesky se rozvětvují a zakřivují jako ty vzniklé při bouřce.Platí to však pouze pro první blesky.Protože se nabité vodní kapičky,před vznikem a při vzniku blesku od parafinové vrstvy oddělují(vliv kapilární deprese),snižuje se další možnost ionizace prostoru jiskřiště.Zakřivování dalších blesků se snižuje a elektrody musíme k sobě stále přibližovat.Tak se dostaneme až k potenciálnímu spádu 30000 voltů na centimetr vzdálenosti.Blesky jsou pak rovné jako na standartním jiskřišti. Více buď v dříve uváděné brožuře nebo na internetu pod značkou http://mujweb.cz/Veda/avyboje/index.htm.

         Klas Jaroslav 21:03, 7. 12. 2006 (UTC)

[editovat] Elektrické ledové dipóly

V ledovém krystalu jsou molekuly vody vázány elektrostatickými silami.Když na vodní kapičku působíme při přechodu do pevného skupenství vnějším elektrickým polem,pak toto ovlivňuje,dle intenzity, orientaci molekul vody a tedy i vlastnosti vzniklého krystalu.Pokud je potenciální spád,v prostoru vytváření ledových krystalů přibližně 1000V,nebo více , na centimetr vzdálenosti,jsou pak elektrické vlastnosti vzniklého ledového krystalu tak výrazné,že je možno hovořit o elektrickém ledovém dipólu.Proto i při vzniku náboje v bouřkovém mraku je třeba počítat s tim ,že vznik statické elektřiny může být částečně ovlivněn i tímto jevem. Po mnou provedených pokusech jsem uvedený jev nazval :Anomální vlastnosti ledu. Platí,že v případě když zamrznou mikroskopické vodní kapičky v intenzivním ekektrickém poli,vytvoří,na časově omezenou dobu,elektrické ledové dipóly,tyto se vzájemně váží,elektrostatickou silou a spojují ve slepenec elektrických ledových dipólů.Slepenec elektrických ledových dipólů je velice lehká a jemná hmota bílé barvy,bez lesku.Při změně elektrického pole je schopna se ohýbat.Po zániku změny je schopna se vracet do výchozí polohy.Při působení intenzivního elektrického pole, na větší celek této hmoty ,je schopna se tato hmota od většího celku v chomáčích odtrhovat.Jedná se však o časově nestabilní útvar.Vlivem částečné vodivosti ledové hmoty se snižuje síla elektrostatické vazby,až dojde k rozpadu slepence na jednotlivé ledové elementy.Pokud je tato hmota schlazena na -50 až -60°C nebo více pak je dobrým adsorbentem ozonu.Uvedené skutečnosti zjištěné laboratorně lze aplikovat též na jevy v atmosféře.Hlavně pak spontální zamrznutí kapiček přechlazené vody,soubežně s adsorbcí ozónu(též kysličníků dusíku) umožňuje formulovat novou teorii vzniku kulového blesku. Více je na internetu pod heslem:avyboje. Protože provádění pokusů,k tomuto jevu, bylo velice náročné bude toto popsáno v samostatném článku velice podrobně.

[editovat] Popis vytváření elektrických ledových dipólů a jejich slepenců.

To,že by mohly existovat elektrické ledové dipóly,jejich slepence a též docházelo k fyzikální adsorbci ozonu na jejich povrchu,mě přivedl soubor informací,které jsem shromáždil kolem roku1990.U krystalu ledu jsem považoval za důležité,že molekuly vody jsou v krystalu vázány elektrostatickými silami.Z toho se dalo teoreticky odvodit,že v případě,pokud by došlo k vytvoření krystalu v intenzivním elektrickém poli,mohl by tento krystal mít vlastnosti elektrického dipólu.V této době jsem se též dostal k informaci,že se v tropech kulové blesky nevyskytují.Dospěl jsem k závěru,pokud by existoval elektrický ledový dipól,na jehož povrchu by byly,vlivem fyzikální adsorbce,v dostatečné míře přichyceny molekuly ozonu(též částečně i kysličníky dusíku),pak by vzniklý útvar mohl mít vlastnosti kulového blesku.Dalo by se pak vysvětlit,že v tropech,na zemském povrchu, se kulový blesk nevyskytuje, z důvodů vyšších teplot okolního ovzduší.Rovněž,vzhledem k výšce hranice troposféry,by zde vznikal přibližně o pět kilometrů výše,než ve středních zeměpisných šířkách.Doba pádu vzniklého tělesa,z výšek ,kde jsou teploty značné záporné hodnoty,k zemskému povrchu by byla příliš dlouhá na to aby se nerozpadlo dříve,než dorazí k zemskému povrchu.To je zapříčiněno též tím,že vlivem částečné vodivosti ledové hmoty se snižuje síla elektrostatické vazby ,až dojde k rozpadu slepence na jednotlivé ledové elementy. PO těchto teoretických závěrech jsem uvažoval o své možnosti ověřit si uvedené pokusně.Tehdy jsem předpokládal,že pro vytváření slepenců elektrických ledových dipólů,je nutný pokusný prostor o objemu minimálně jeden kubický metr.Mimo to by celý tento prostor musil být vystavený intenzivnímu, stejnosměrnému,elektrickému poli.Udělal jsem závěr,že toto zjistit je nad rámec mých finančních a konstrukčních možností.Uvedené problematice jsem se pak nevěnoval až do roku 2000.Tehdy jsem dospěl k názoru,že v případě využití cirkulace ovzduší je možno k vytváření elektrických ledových dipólů vystačit s mnohem menším prostorem. Tím se dále popisované pokusy,vedoucí ke vzniku elektrických dipólů,dostaly do mých možností oveření. Základní částí pokusného zařízení je skleněná dóza o výšce 35 centimetrů.Vnitřní průměr dózy je 19 centimetrů.Na uzavření skleněné dózy je použito skleněné víko o průměru 20 centimetrů a tloušce skla 5 milimetrů.Ve středu uvedeného víka je provrtán otvor pro hliníkovou trubici o vnitřním průměru 4 milimetry.Jeden konec této trubice je zasunut,několik milimetrů,do duté válcové elektrody o výšce 12 centimetrů a průměru 5 centimetrů.Konstrukce je provedena tak,aby umožňovala 1,5 milimetrovou kovovou trubičkou přívod kapalného kysličníku uhličitého do vnitřku elektrody.Zde dochází k varu kapalného kysličníku a tím i k ochlazování elektrody až na -79°C.Plynný Kysličník uhličitý odchází hliníkovou trubicí mimo prostor pokusné dózy.Blízko okraje víka je provrtán další otvor pro zasunování skleněné trubice, sloužící pro přerušovaný přívod páry.Na protilehlé části víka je,též blízko okraje,přichycená,zasunutá do dózy,trubice ozonátoru.Jako jedna elektroda ozonátoru je použita kovová trubice,zasunutá do trubice skleněné.Jako druhá elektroda ozonátoru je použit vodič,se silikonovou izolací,spirálovitě navinutý na skleněné trubici.Mimo tento ozonátor používám ozonátory venkovní.Kyslík s ozonem vháním do pokusného prostoru otvorem ve spodní části dózy.Dózu o uvedeném průměru jsem začal používat,místo dřívějších nádob s menším průměrem,protože docházelo ke značnému přechodu náboje do výrobníku páry,tím se zvyšovalo nebezpečí úrazu elektrickým proudem,při manipulaci.Skleněná dóza je umístěna na uzeměné kovové podložce.Elektroda uvnitř dózy je upevněna tak,aby její dno bylo přibližně 20 centimetrů nade dnem dózy.To zajišťuje,při napětí několika desítek tisíc voltů,mezi elektrodou a dnem dózy,vhodnou intenzitu elektrického pole,pro tvorbu elektrických ledových dipólů a jejich slepenců v ovzduší, cirkulujícím v tomto prostoru.Jedna část pokusného zařízemí zajišťuje chlazení kovové elektrody na teplotu -79°C.Základem tohoto pomocného zařízení je ocelová láhev se stlačeným kapalným kysličníkem uhličitým.Tato láhev je upevněna,ve stojanu,dnem vzhůru.Dvoumetrová kovová trubička o průměru 1,5 milimetru zajišťuje odtok kapalného kysličníku do kovové elektrody.Protože,jak elektroda,tak i láhev s kysličníkem,je při pokusech, pod napětím několika desítek tisíc voltů,je toto pomocné zařízení umístěno na dostatečně veliké izolační podložce.Jako zdroje vysokého napětí používám induktory vysokého napětí,jak řízené tyristory tak řízené tranzistory.Konstruuji je tak,že umožňují nastavit různé hodnoty vysokého napětí.Toto napětí,podle potřeby ,usměrňuji vysokonapěťovými usměrňovači nebo násobiči.Zdroje vysokého napětí jsou konstruovány tak,aby,při vysokém napětí,byla co nejmenší intenzita elektrického proudu.To proto,aby při neopatrné manipulaci nedošlo k mému ohrožení,neboť nutně prováděné manipulace ohledně vytváření elektrických ledových dipólů,jsou velice nebezpečné vzhledem k možnosti úrazu elektrickým proudem.Velice náročné bylo vyřešení zdroje vodní páry.Základem tohoto zařízení je skleněná, válcovitá nádoba o průměru 4 centimetrů a délce 16 centimetrů.Na této nádobě je navinuta spirála odporového drátu.Průmer drátu a jeho délka je řešena tak,aby,při napětí zdroje přibližně 24 voltů docházelo k ohřatí destilované vody,na bod varu,po době přesahující dvacet minut(Řešeno stmívačem na straně 220 voltů trafa).Pozvolné ohřívání skleněné nádoby je nutné proto,,aby se zabránilo,vlivem pnutí ohřívaného skla,k jeho popraskání.Tato spirála končí 5 centimetrů od hrdla nádoby proto,aby nedošlo k přeskoku elektřiny,přes vodní páru,na vinutí odporového drátu a dále.Skleněná nádoba je napevno utěsněna porcelánovou zátkou,v níž je upevněna skleněná trubička umožňující nasazení umělohmotné hadičky používané v akvaristice.Destilovanou vodu doplňuji,do sklněné nádoby větší injekční stříkačkou.Uvedená umělohmotná trubička je vhodná pro přepravu vodní páry,též pro přepravu kyslíku s ozonem.Na druhém konci,přibližně půlmetrové hadičky,je zasunuta skleněná trubička o průměru 3 milimetry a délce 20 centimetrů.Na výstupní straně skleněné trubičky je do jejího vnitřku nalepena krátká skleněná kapilára.To zajišťuje velice jemné dávkování vodní páry do dózy.Po ohřevu vodní páry,na bod varu,zasunujeme sklněnou trubičku do dózy až je celá trasa, vodní páry,dostatečně prohřatá.Skleněnou trubičku z dózy vytahuji vždy když se začne prostor v dóze výrazně zamlžovat.Vpravovaní páry do dózy provádím až když je elektroda dostatečně ochlazena a je na napětí několik desítek tisíc voltů.Při této manipulaci je třeba stát na izolační podložce,protože je třeba předpokládat částečný průnik náboje do zařízení vyrábějící páru a tedy i na toho kdo manipulaci provádí. Pokud spustím chlazení elektrody a nabiji tuto elektrodu na napětí několika desítek tisíc voltů,oproti uzemněné kovové podložce dózy,pak můžeme již po několika vteřinách pozorovat základ cirkulace ovzduší v pokusné dóze.Začne se vytvářet přibližně dvoumilimetrová mlžná vrstva postupující po hliníkové trubici,dále pak po stěnách elektrody až k jejímu dnu.Zde se mlžná vrstva od elektrody odděluje a postupuje ke dnu dózy.Stykem se dnem dózy, se mlžná vrstva otepluje,snižuje se relativní vlhkost a mlžné zabarvení se ztrácí.Další postup částí ovzduší ,které tvořilo mlžnou vrstvu,lze doplnit dále teoreticky.Dle výsledků pokusů je možno další část cirkulace ovzduší v dóze doplnit takto:Ovzduší,které se o dno dózy ohřívá, je klesajícím studeným ovzduším natlačováno ke stěnám dózy´kde se dále ohřívá a podél stěny dózy postupuje vzhůru.Při tomto postupu míjí chladnou mlžnou vrstvu proudící ode dna elektrody dolů.Ve vzniklé mezivrstvě dochází k promíchávání obou vrstev ovzduší.Tím se část molekul vody vrací znovu do opakované cirkulace.Toto se může vícekrát opakovat.Uvedené molekuly vody mají tedy více času,aby mohly zkondenzovat na vodní kapičky,dále pak přejít do pevného skupenství.Protože se tak děje v intenzivním elektrickém poli,vzniklé ledové elementy mají vlastnosti elektrických ledových dipólů.Vzniklé ledové dipóly se pak při přiblížení ke dnu elektrody zde přichycují . Po tomto začátku pokusu začínám s postupným dodáváním molekul vody do dózy v podobě vodní páry.Čím jsou intervaly dodávky páry kratší a doba jejího chlazení delší,tím je kvalita vznikajících ledových dipólů lepší.Pro vznikající vodní kapičky,které přecházejí v pokusném zařízení do pevného skupenství jsou dvě možnosti.Prvá je ta ,že ,ještě v kapalném stavu přilne k povrchu elektrody,kde zpolarizovaná přimrzne.I když přichycení je zapříčiněno elektrostatickými silami,vazba v tomto případě, je tak silná,že ji okolní elektrostatické a gravitační síly od podložky neoddělí.Druhá možnost je ta že elektricky zpolarizovaná kapička zamrzne přímo v ovzduší.V tomto případě vytvoří klasický ledový dipól,který se může v ovzduší pohybovat samostatně,elektrostatickou silou vázat s ostatními vzniklými ledovými dipóly.Tato vazba je však mnohem slabší než když vznikající ledový dipól přimrzne k podložce.(Tuto vazbu lze přirovnat k případu,kdy zelektrizovaný dětský balonek přiložíme ke stropu,kde vlivem elektrostatických sil zůstane určitou dobu přichycen).Vlivem částečné vodivosti ledové hmoty se tato vazba s časem snižuje a vzniklý útvar se začíná rozpadat(o tomto více na internetu pod značkou :avyboje). Po ochlazení elektrody a nastavení příslušného vysokého napětí začínám s dávkováním vodní páry.Nejprve počkám až z kapiláry,umístěné ve skleněné trubici,vystupuje vodní pára bez vodních kapiček,pak tento konec skleněné trubice zasouvám 10 centimetrů do pokusné dózy.Jakmile se prostor v dóze částečně zamlží skleněnou trubici z dózy ihned vytahuji.Doplňování páry značně ovlivňuje kvalitu vznikajících slepenců.Zhruba lze říci,že v případě dodávky páry často a ve větším množství je hustota vzniklé ledové hmoty větší než v případě,když slepence vznikají při malé absolutní vlhkosti.Přesto i v prvně uvedeném případě vznikají slepence, které se při změně elektrického pole jsou schopny ohýbat.Po vrácení elektrického pole do původní hodnoty se též,do původní polohy,vrací i slepenec elektrických dipólů.Pro aplikaci chování ledových dipólů v atmosféře jsou mnohem důležitější ledové dipóly, vznikající laboratorně při malé absolutní vlhkosti.Právě anomální chování, takto vzniklé ledové hmoty,umožňuje formulovat novou teorii vzniku kulového blesku,která je značně odlišná od teorií dřívějších.Již po začátku pokusu se na hliníkové trubičce a elektrodě začínají usazovat ledové krystalky, které se při pokračování pokusu, prodlužují na ledová vlákna.Zajímavá jsou ledová vlákna,která po začátku pokusu vznikají po obvodu dna elektrody.Jde o jakési jemné krápníky.,které rychle narůstají do centimetrových délek .Pokud, při jejich několikacentimetrové délce, k nim vně dózy přiblížíme například ruku začnou se vychylovat směrem k ruce,stejně jak by tak činily lístečky elektroskopu.Když v této fázi pokusu rychle zvýšíme napětí na elektrodě,nejen,že se konce krápníků začnou vychylovat směrem ven z dózy,ale dokonce se postupně rozpadají na jednotlivé dipóly.Tyto dopadají na stěnu dózy,kam přenáší náboj z elektrody.To další tento efekt snižuje.Když se po operacích přerušovaného doplňování vodní páry vytvoří přibližně půlcentimetrová vrstva ledové hmoty,dodávku vodní páry ukončuji úplně.Chlazení elektrody ponechávám v provozu,napětí na elektrodě rovněž.I když dále páru nedodávám začínají se vlivem sublimace vody z ledové hmoty, v místech kde začíná být vyšší teplota, na místa kde se teplota rychleji snižuje, přesunovat molekuly vody a zde se usazují..Jedná se o dno elektrody.Tato fáze pokusu způsobí,že se na dně elektrody začne vytvářet velice jemná, lehká hmota,s velkými volnými prostory(obdoba sněhové vločky).Když je délka slepenců1,5-2 centimetry vytváření slepenců ukončím.O tom,že došlo k vytvoření opravdu anomální ledové hmoty se přesvědčím dalším postupem.Vypnu dodávku elektrického náboje na elektrodu,pak ji uzemním a skončím s jejím chlazením.Rychle elektrodu vyndám z dózy.Po přiblížení prstu přibližně na dva milimetry,k povrchu slepence se vytrhne z povrchu chomáč ledové hmoty,rychle přiskočí k prstu. Toto lze mnohonásobně opakovat.Protože se elektrická energie slepence přeměňuje v teplo je rozpad chomáče velice rychlý ,neboť nemusí ledová hmota odebírat tolik skupenského tepla z okolí.Podobná, popisované hmotě, může,dle mé teorie ,vznikat v atmosféře hmota, spontánním zamrznutím kapiček přechlazené vody.Jemností a možností fyzikální adsorbce,tato v atmosféře vzniklá hmota, pravděpodobně daleko přesahuje vlastnosti slepenců dipólů mnou vyrobených pokusně.Uvedenou dózu jsem použil též na ověřování fyzikální adsorbce ozonu k ledovým dipólům.Pokud do dózy vháním kyslík společně s ozonem,tento se na ledových dipólech uchycuje.Když pak přenesu elektrodu, s uchyceným ozonem na ledových dipólech ,do nádoby s parami terpentinového oleje,dojde k rychlé reakci a vnitřek nádoby se zahalí dýmem.To je důkaz, že při dostatečném schlazení ledových dipólů, k fyzikální adsorpci ozonu dochází.Odebíráním vzorků malého množství slepence a rychlém posuzování čichem, jsem došel k závěru,že se na elektrodě ozon neusazoval rovnoměrně.Největší intenzita zápachu ozonu se projevovovala na spodní straně elektrody.Tedy tam,kde je nejnižší teplota a nejvyšší intenzita elektrického pole. Podrobný popis pokusu ohledně adsorpce ozonu je na internetu pod značkou: http://mujweb.cz/Veda/avyboje/index.htm Fotodokumentace k popisovanému pokusu, vzniku elektrických ledových dipólů,je zveřejněna v časopise SFÉRA 7/2006.Uvedená fotodokumentace je v článku:Atmosférické výboje.Tato redakce též vlastní materiál kompletně prováděného pokusu,ohledně vzniku ledových dipólů,který si při návštěvě u mne natočila. Přesné informace o hodnotách fyzikální adsorpce ozonu ,v závislosti na teplotě a ploše adsorbentu ,v objemu jednoho litru adsorbentu, se mě nepodařilo dohledat.Protože i ozon má svůj dipólový moment,tak by stejně hodnoty, pro elektrické ledové dipóly, byly pravděpodobně částečně nebo značně odlišné.Pouze orientačně se dá předpokládat,když má gram jemné vodní páry adsorpční plochu stovek čtverečních metrů a litr adsorbentů jiných látek ,s obdobnou adsorpční plochou adsorbuje desítky litrů adsorbátu,pak to při dostatečně nízké teplotě,bude podobné s ozonem.Mimo to lze předpokládat též i adsorpci kysličníků dusíku.Tuto však považuji spíše za druhořadou, i když rozpad některých kysličníků dusíku( NO3 ),nebo jiných dusíkatých sloučenin (HNO4) (pokud by v atmosféře v intenzivním elektrickém poli,nízkém tlaku a nízké teplotě vznikaly) by mohl teoreticky aktivovat rozpad ozonu již za nízkých teplot.Pokusně jsem se chováním kysličníků dusíků za nízkých teplot zatím nezabýval.

[editovat] Perlové blesky

Perlové blesky a jejich možná spojitost s červeně zabarvenými výboji. Informace o perlových(též růžencových blescích) jsem na internetu i v tisku sháněl velice těžko.Souhrnná informace je přibližně tato:čárový blesk se rozpadne na jednotlivé kuličky,které se postupně zmenšují a uhasínají. Někdy,dle pozorovatelů,jednotlivé kuličky postupně vybuchují.Doba trvání perlového blesku se uvádí až dvě sekundy. Pokud je možno tuto, poměrně dlouhou,dobu trvání perlového blesku vysvětlit postupným chladnutím ionizovaného plynu,pak vyplývá logicky,že musí být větší průměr výbojového kanálku(standardní tloušťka jako tužka, případně jako prst).Průměr výbojového kanálku až několik decimetrů splňují červeně zabarvené blesky.Tyto lze velice snadno vytvářet na jiskřišti.I zde mají s červeně zabarvenými blesky společné dva znaky.Jedná se načervenalé zabarvení výbojového kanálku a jeho průměr,velice snadno,více než centimetr.Tento průměr tedy odpovídá průměru výbojových kanálků standardních blesků.Protože úkazu červeně zabarvených blesků dosahujeme tím ,že do obvodu jiskřiště,zařadíme na vhodné místo,kondenzátor o kapacitě jeden mikrofarad je logické,že jednotkou průřezu ,při červeně zabarveném blesku protéká poměrně malý proud.Popis vytváření červeně zabarvených blesků,na jiskřišti, je mnou popsán ve wikipedii, v úseku blesky-diskuse –pod ikonou-moje diskuse.Pokud tedy uvedeným bleskem prochází proud delší dobu,je možno předpokládat značné ohřátí výbojového kanálu,jeho ionizaci a vyzařování světla ,při rekonbinaci iontů po značně delší dobu, než u výbojového kanálku se standardním průměrem.Rozdělení chladnoucího výbojového kanálku, na jednotlivé úseky, lze vysvětlit pomocí jevu, na který mně byl v roce1985 udělen diplom na objev. Tento jev cituji: Vytvoříme-li v ovzduší prostor s potenciálním spádem ,několikráte nižším než je nutný pro ionizaci ovzduší a pak do tohoto prostoru vpravíme nabité ,mikroskopické vodní kapičky začnou,při jejich postupu, vznikat lokální ionizované prostory a prostorové náboje. Konec citátu. Lze tedy zpřetrhání dohasínajícího výbojového kanálku vysvětlit tím,že postupující lokální náboje ,uchycené na mikroskopických vodních kapičkách,pronikají do úseku výbojového kanálku.Odpařováním vodních kapiček tento úsek prudce zhladí.Tím zabrání další ionizaci,tedy i další rekombinaci iontů a uvedený úsek ztmavne.Pokud,při vstupu ,nabitých vodních kapiček ,do výbojového kanálku,má tento značnou teplotu,pak při přechodu vodních kapiček v páru ,je velice rychlé.Rozpínání vodní páry,v uvedeném úseku,se pozorovateli jeví jako výbuch. Toto je můj teoretický náhled na uvedenou problematiku.Perlové blesky jsem,na rozdíl od blesků čárových a blesků červeně zabarvených, nikdy nevytvářel.

    Klas Jaroslav  EMAIL    avyboje@tiscali.cz   
    Moje hlavní práce je na webu pod značkou:       http://mujweb.cz/Veda/avyboje/index.htm 
    Další ,už  zmíněná práce je ve wikipedii,v úseku –blesky.

[editovat] Ne základnám

Před vstupem do NATO se mělo nejprve posoudit zda v této organizaci není nějaká země,která svojí agresivitou neohrožuje jiné země.Touto zemí jsou USA.USA chce vnucovat svoji vůli celému světu.Každý kdo se o totéž pokoušel prohrál.Vždy se svět včas proti takovému postavil a on prohrál.Toto platí i pro budoucnost USA.Proto bezhlavé vstoupení do NATO,bez referenda je vlastizradou.Po konci druhé světové války u nás vlastizrádce věšeli.To ukazuje,že jsme měli velice rozumné předky.Dle mého názoru je nemorální aby vlastizrádce chránila poslanecká imunita.Dnes se postavit po bok USA a oblbovat národ,že je to naše povinnost je naprosté gaunerství.