Kolejnicový styk
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Kolejnicový styk je konstrukční prvek kolejových drah. Jízdní dráha pro kola vozidel je složena z kolejnic, které musí být vzájemně spojené. Toto spojení je provedené svařováním (tzv. bezstyková kolej) anebo šroubovaným spojem. Tento spoj se nazývá kolejnicový styk.
Kolejnicový styk se obvykle skládá ze dvou příložek a zpravidla čtyř, někdy šesti šroubů s maticemi a podložkami.
V dnešní době se upřednostňuje použití bezstykové koleje, která má lepší dynamické vlastnosti, poskytuje lepší jízdní komfort, má delší životnost a menší nároky na údržbu. Přesto se ani bezstyková kolej neobejde bez použití styků, a to styků izolovaných na hranicích kolejových obvodů. Kolej stykovaná má jednodušší montáž. Také není tolik náročná na dobré zaštěrkování, neboť tepelné dilatace kolejnic se vyrovnávají na stycích a tím v nich nevzniká napětí, které může způsobit vybočení koleje.
[editovat] Rozdělení styků dle konstrukce
- převislé - nejjednodušší provedení, mezera mezi pražci je stejná, jako v navazující části koleje
- podložené - pražce jsou umístěné pod konci kolejnic
- podložené s mostovou podkladnicí - pražce pod konci kolejnic mají společnou podkladnici, která přemosťuje mezeru mezi pražci a podpírá tak konce kolejnic
[editovat] Rozdělení styků dle elektrických vlastností
- prosté - elektrická vodivost není specifikována
- vodivé - pokud je požadavek na elektrickou vodivost z důvodu vedení zpětných proudů (u elektrické trakce, popř. z důvodu elektrického vytápění vozů) nebo kvůli použití kolejových obvodů, propojují se konce kolejnic navařenými lanovými propojkami.
- izolované - slouží k oddělení kolejových obvodů, případně je-li požadováno elektrické oddělení některých technologických prostor. Izolované styky se původně prováděly s použitím dubových příložek, později se začaly používat plastové. Dnes se používají izolované styky lepené, které mají lepší dynamické vlastnosti a delší životnost.