Leopold I.
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Leopold I. (9. června 1640 – 5. května 1705) původem z dynastie Habsburků byl v letech 1658–1705 císař Svaté říše římské národa německého a v letech 1657–1705 český a uherský král.
Leopold nastoupil na trůn po svém otci Ferdinandu III. namísto svého staršího bratra, který předčasně zemřel. Jako panovník habsburské monarchie byl typickým představitelem absolutismu. Neustálé války s Francií a Tureckem jej nutily udržovat obrovskou armádu, která roku 1683 spolu se spojenci porazila Osmanské Turky v druhé bitvě u Vídně (1683) a pak je po sérii dalších drtivých vítězství, z nichž nejvýznamnější byly bitva u Nagyharsány (1687) a bitva u Zenty (1697). vytlačila na Balkán.
Po smrti španělského krále Karla II. Leopold odmítl akceptovat jako jeho nástupce Filipa z Anjou, neboť nárokoval španělský trůn pro svého syna Karla, což vedlo k největšímu ozbrojenému konfliktu první poloviny 18. století, válkám o dědictví španělské.
Leopold I. také vydal první císařský robotní patent, kterým potvrdil vztah mezi nevolníky a vrchností. Z ekonomického hlediska nebyla jeho vláda nijak zvlášť úspěšná, neboť vojenské výdaje značně přetěžovaly rozpočty jeho zemí.
| Předchůdce: | 1657–1705 | Nástupce: |
| Ferdinand III. | Leopold I. | Josef I. |
