Lokomotivní rozvody
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Lokomotivní rozvody zajišťují a řídí pohyb páry v Lokomotivním parním stroji.
Skládají se z dvou částí:
Vnitřního rozvodu, který konkrétně otvírá vstupní a výstupní kanály stroje a vnějšího rozvodu, což je soustava pák, která určuje, kdy a jak se bude vnitřní rozvod pohybovat. S trochou nadsázky se dá říci, že se jedná o jednoduchý mechanický analogový počítač.
Obsah |
[editovat] Historie lokomotivních rozvodů
Lokomotivní rozvody se vyvíjely především v desetiletích kolem poloviny 19. století a měly velký vliv na jednoduchost obsluhy, výrobu a hlavně efektivitu práce lokomotivních parních strojů.
[editovat] Vnitřní rozvody
Vnitřní rozvody byly zpočátku vesměs řešeny plochým šoupátkem, což je vlastně jen plochá deska s vybráním, posouvaná po hladké podložce s otvory. Teprve začátkem dvacátého století se začala postupně používat šoupátka pístová a nakonec zřídka i ventily.
[editovat] Popis vnitřního rozvodu s plochým šoupátkem
- Ploché šoupátko
- Šoupátková tyč
- Sedlo šoupátka
- Parní kanál k přední straně pístu
- Parní kanál k zadní straně pístu
- Prostor s párou o vysokém tlaku
- Výfukový kanál
[editovat] Vnější rozvody
[editovat] Výstředníkové vidlicové rozvody
Vnější rozvody prodělaly mnohem složitější vývoj. Nejprve byly používány rozvody výstředníkové. První z nich byly neefektivní plnotlaké (pára byla dodávána do válce po celou dobu pohybu pístu) rozvody, jejichž ovládání při změně směru bylo neuvěřitelně komplikované, fyzicky náročné a nebezpečné.
Konstrukce rozvodů byly postupně zdokonalovány. Nejprve se objevily vidlicové rozvody Sharp (1838) a Stephenson (1840). Ty značně zjednodušily možnost změnu směru jízdy, i když se změna dala provést jen v klidu a stroj byl stále plnotlaký. Další úpravu provedl Belgičan Cabry, který vylepšil vidlicový výstředníkový rozvod tak, aby bylo možno měnit dobu plnění válce, a tím využít expanze páry.
[editovat] Výstředníkové kulisové rozvody
Dalším zlepšením výstředníkových rozvodů byly konstrukce inženýrů Howe a Wiliamse (kulisový rozvod Stephenson, 1842) a Gooche (1843). Tyto rozvody umožnily změny směru i při pohybu lokomotivy a také umožnily ovládat režim plnění válců párou. Posledním vylepšením byla nezávisle objevená konstrukce inženýrů Allana a Tricka (1854-1856), která kombinovala Gooshovu a Stephensonovu konstrukci a zároveň zlevnila výrobu rozvodu. Lokomotivu vybavenou tímto rozvodem můžete spatřit například jako pomník před nádražím v Českých Budějovicích.
[editovat] Kulisové rosvody s protiklikou
V roce 1848 sestrojili belgický inženýr Egide Walschaerts a nezávisle na něm v německu inženýr Heusinger kulisový rozvod, který byl používán až do konce éry parních lokomotiv. Trvalo ale několik desítek let, než se jejich vynález prosadil.
[editovat] Úhlové rozvody
Existovaly i další typy rozvodů, například poněkud bizarní úhlové rozvody s komplikovanou soustavou pák. Příkladem může být třeba Gölsdorfův rozvod na lokomotivách ř. 422.0. Tyto rozvody umožňovaly vyhnout se použití tehdy výrobně náročné kulisy.
[editovat] Zdroje
- ing Jindřich Bek: Historické lokomotivy
- Příručka pro strojvedoucí
