Manometr
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Manometr (též tlakoměr) je libovolné měřidlo tlaku v plynu nebo v kapalině. Speciální druhy manometrů mohou mít své vlastní názvy, např. barometr, barograf, aneroid.
Jako manometr se nejčastěji označuje měřidlo tlaku vzduchu (např.: v pneumatikách aut).
Manometry mohou být založeny na různém principu:
- otevřené kapalinové manometry - porovnávají hydrostatický tlak kapaliny v trubici s tlakem plynu,
- uzavřené kapalinové manometry - porovnávají hydrostatický tlak kapaliny s atmosférickým tlakem nebo jiným tlakem plynu,
- kovové manometry - porovnávají deformaci kovu (pružiny, tenkostěnného pásku nebo krabičky) s atmosférickým tlakem nebo jiným tlakem plynu.
Jako deformační členy se nejčastěji používají např. membrány, vlnovce nebo tzv. Bourdonova trubice, která se zhotovuje nejčastěji z mosazi nebo (pro vyšší tlaky) z oceli. Bourdonova trubice je trubice eliptického průřezu stočená do spirály. Jeden konec je spojen se vstupem tlaku a druhý uzavřen a spojen přes převodové ústrojí s ukazovatelem na stupnici. Při působení tlaku má trubice tendenci se narovnávat a eliptický průřez změnit na kruhový. Rozsahy těchto manometrů jsou od 0 do cca 2000 MPa.
[editovat] Kondenzační smyčka
Pokud je manometr určen k měření tlaku horké páry, dává se na přívodní potrubí kondenzační smyčka. Je to jednoduchá spirála, jejíž osa je vodorovná. V ní pára zkondenzuje na vodu, která zůstane v nejnižším místě spirály a oddělí manometr od páry. Tím zabrání, aby teplota páry ovlivňovala měření.
