Mantra

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Je vlastní hinduismu, buddhismu a dalším asijským náboženstvím.

Hinduistická mantra je „mystický zvuk“ v rozsahu od několika písmen po několik vět (většinou se jedná o boží jméno), které se většinou mnohokrát opakují.

V hidnuismu tak existuje přesvědčení o totožnosti jména a toho, co je tím jménem označeno, proto opakování jména něčeho zpřítomňuje to označované - „neomezená účinnost manter vyplývá z toho, že jsou (nebo se alespoň správným přednesem mohou stát) 'předměty', které představují“^[1]. Už v nejstarších indických spisech (Jadžurvéda) se objevuje mantra óm (psána většinou a-u-m), která je ztotožňována s všemi velkými bohy. Dlouhou dobu se mantry netěšili takové populraitě jako dnes a byli používány pouze při rituálech. Ovšem změna byť jedinného písmena v mantře by způsobila smrt toho, kdo ji pronáší^[2]. Impulzem k nárůstu populraity manter bylo rozšíření tantrismu (od zač. letopočtu), který poukazoval na to, že pomocí mantry lze dosáhnout spásy (mókšy).

Většina hinduistickýh manter jsou úryvky z různých posvátných textů (většinou Védy nebo Upanišady). Některé vyloženě tantrické mantry, ale nemusí dávat vůbec žádný smysl: hrím, hrám, hrúm, phat atd. - je zde hlavní zvuková hodnota. Dokonce existují i názory podle kterých je mantra účinná i když ten, kdo ji opakuje vůbec neví, co znamená^[3]. Účelem většiny manter je dosáhnout vysvobození (mókšy) - „Pronášením mantry, která vyjadřuje absolutního Boha, povznese adepta k ztotožňení se s ním, čímž se jeho vědomí stane samotnou mantrou.“^[4] Ale mimo to často slouží i k získání zdraví, odvrácení nepřátel apod. Podmínkou úspěchu je jen zopakovat mantru dostatečněkrát (většinou v řádu desetitisíců).

Mantru je možno doříkáván čtyřmi způsoby:

1. vaikhari - jasně nahlas

2. nadhjama - potichu (aby ostatní neslyšeli)

3. pašjanti - v myšlenkách

4. para - mantra se zde jeví jako prazvuk, základ všech ostatních zvuků, který je nevyslovitelný

V esoterních směrech tantrismu a jógy se mantra nejdříve musí „probudit“. Mantra zde používaná většinou neměla žádný smysl, ale v meditaci se mohl její význam vyjevit. Tím se probudila ten, kdo toho dosáhl získal moc mantry.

Zvláštní podobou manter jsou dhárání - „zaříkávání“ (tento termín se ale většinou používá dost volně, takže může také splývat s termínem „mantra“). Jedná se většinou o delší úseky, které svým obsahem jasně ukazují svůj magický účel.

V buddhismu je mantra chápána jako zvuková vibrace vztahující se k určitému buddhovi nebo bodhisattvovi. Mantra ukazuje na dokonalé vlastnosti mysli a ten, kdo ji opakuje v meditaci nebo mimo ni postupně dosahuje těchto vlastností.

Je chápána také jako ochranný zvuk který zamezuje tomu, aby se v mysli uchytily negativní dojmy, což by sebou v budoucnu neslo nežádoucí následky.

Užívána je hlavně v nejvyšších Buddhových učeních - v Diamantové cestě, která proto bývá nazývána mantrajánou. V té je velmi důležitou součástí meditací. Opakování manter je možné v duchu i nahlas. U očistných manter je opakování nahlas důležité pro očistu řeči praktikujícího.

Nejznámější je mantra bodhisattvy Avalókitéšvary(Milující oči). Její znění v Tibetu je OM MANI PEME HUNG. Opakování této mantry rozpouští všechny rušivé emoce a má nedozírný význam.