Mezopotámie

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mezopotámie (či Mesopotamie, řec. Mesopotamiá, pův. význam slova je země mezi řekami) je území na Blízkém východě, nacházející se mezi středním tokem řek Eufrat a Tigris, v širším slova smyslu pak území obklopující větší část toku těchto dvou řek. Součást tzv. úrodného půlměsíce, tj. území zahrnující dnešní Irák, Sýrii, Libanon, Izrael, Jordánsko a Egypt, kde se poprvé rozvíjela zemědělská kultura a kde se zrodily první písemné památky v dějinách lidstva. Dnes je Mezopotámie součástí Iráku a východní Sýrie.

[editovat] Dějiny

Severovýchodní Mezopotámie byla osídlena již před 100 000 lety. V polovině 4. tisíciletí př. n. l. pronikli do jižní Mezopotámie Sumerové, nesemitská skupina obyvatel. V pol. 3. tisíciletí př. n. l. ovládli Mezopotámii Akkadové, již semitská skupina. V severní Mezopotámii se postupně usídlili rovněž semitští Asyřané. Zatímco sever Mezopotámie v okolí měst Aššur a Ninive byl později zván Asýrie, jihu kolem města Babylón se dostalo označení Babylónie. Asyrská říše (zaniklá roku 612 př. n. l.) a babylonská říše (definitivně zaniklá roku 539 př. n. l.) byly také dva nejmocnější státní útvary vzniklé ve starověké Mezopotámii.

Po pádu (novo)babylonské říše následovalo období perské nadvlády, které trvalo více než dvě stě let (539 - 331), a nato vláda Alexandra Velikého (331 - 323) s Babylónem jakožto hlavním městem. Od roku 312 př. n. l. byla Mezopotámie součástí helenizované říše Seleukovců, kdy zde probíhala řecká kolonizace. V pol. 2. století př. n. l. se území zmocnili Parthové, jejichž hlavní město Ktésifón taktéž leželo v Mezopotámii. V letech 115 - 117 n. l. císař Traianus připojil Mezopotámii k římské říši jako provincii Mesopotamia a Assyria. Posléze se Mezopotámie stala střediskem mocenského zápasu mezi Peršany a byzantskou říší. V roce 637 n. l. dobyli Mezopotámii Arabové a připojili ji k arabské říši.