Modernismus
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jako modernismus se v náboženství označuje myšlenkový proud přelomu 19. a 20. století, který se pokusil spojit historické křesťanství s moderní vědou a filozofií.
Pojem modernismus byl nejprve použit v protestantství, avšak jeho zásady byly přijímány též teology jiných církví. Reakcí byl uvnitř protestantských církví křesťanský fundamentalismus a evangelikalismus. Modernismus však zasáhl také reformní židovství, především v USA. Nejdůležitějšího rozšíření se však modernismus dočkal v katolické církvi, kde též došlo k tzv. modernistické krizi.
Modernismus přišel s aplikací historicko-kritické metody v biblické exegezi a dějinách dogmatu. Dogmatické pravdy nejsou podle modernistů věčné, nýbrž dobově podmíněné.
[editovat] Někteří modernisté
- Alfred Firmin Loisy: V L'Évangile et l'Église (1902) odhalil, že se Ježíš považoval za proroka a že nechtěl založil církev ani neuvažoval o svátostech. Podle Loisyho je úkolem církve dávat naději, nikoliv zvěstovat dogmata. Křesťanství má být náboženstvím humanismu, nikoliv kontroly myšlení.
- George Tyrrell
- Édouard Le Roy
- Baron Friedrich von Hügel
- Ernesto Buonaiuti
- Giovanni Semeria
- Antonio Fogazzaro
[editovat] Modernistická krize
Papež Pius X. (1903–1914) reagoval na modernismus tím, že jej odsoudil jako herezi v encyklice Pascendi Dominici gregis (1907) a dekretu Lamentabili sane exitu. Kněz Umberto Benigni navíc zorganisoval skupinu katolických intelektuálů Sodalitium Pianum (Solidarita s Piem) – integristů – která bojovala proti modernistům (a to též prostředky krajně pochybnými).
