Muchomůrka šedivka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
 Muchomůrka šedivka |
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
 Muchomůrka šedivka
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
||||||||||||||
|
|
||||||||||||||
| Amanita spissa ((Fr.) Kumm., 1871 |
Muchomůrka šedivka nazývaná též Muchomůrka šedá (Amanita spissa (Fr.) P. Kumm., 1871) je jedlá houba z čeledi muchomůrkovitých.
Obsah |
[editovat] Synonyma
- Agaricus excelsus Fr., 1821
- Agaricus spissus Fr., 1838
- Agaricus validus Fr., (1838) [1836]
- Amanita ampla Pers., 1801
- Amanita cariosa Fr., 1838
- Amanita excelsa (Fr.) P. Kumm., 1871
- Amanita excelsa var. valida (Fr.) Wasser, 1992
- Amanita spissa var. ampla (Pers.) Veselý, 1933
- Amanita spissa var. cariosa (Fr.) Veselý, 1933
- Amanita spissa var. cariosa (Fr.) Cetto, 1987
- Amanita spissa var. excelsa (Fr.) Dörfelt & I.L. Roth, 1982
- Amanita spissa var. valida (Fr.) E.-J. Gilbert, 1918
- Venenarius excelsus (Fr.) Murrill, 1948
[editovat] Taxonomie
V minulosti byla řazena do čeledi muchomůrkovitých - Amanitaceae. Na základě molekulárních výzkumů někteří současní taxonomové (viz např. Index Fungorum (2004)) řadí celý rod Amanita do čeledi Plutaceae Kotlaba & Pouzar, 1972 (štítkovkovité), kterou spojují s čeledí Amanitaceae R. Heim ex Pouzar, 1983 (muchomůrkovité).
[editovat] Popis
- Klobouk muchomůrky šedivky má v průměru 5–15 cm, v mládí má polokulovitý nebo vejčitý tvar, později je sklenutý až plochý. Barva je šedohnědá nebo popelavá, okraj nerýhovaný, někdy lysý ,jindy pokrytý bílými bradavkami.
- Závoj je blanitý, bělavý.
- Prsten je mohutný, bílý, odstálý, zřetelně hustě rýhovaný.
- Lupeny jsou husté, bílé, volné.
- Třeň je 6–15 cm vysoký, 2–3 cm tlustý, válcovitý, plný, dolů zvolna ztluštělý, zakončený kuželovitou hlízou, nad prstenem je bílý, jemně rýhovaný, většinou našedlý, hladký nebo příčně rozpukaný.
- Dužnina je bílá, na řezu neměnná.
- Chuť má mírnou, vůně je podobná pachu starých brambor.
[editovat] Výskyt
Roste velmi hojně v červenci až listopadu ve všech lesích, zvláště ve smrčinách. Vyskytuje se v mírném pásmu severní polokoule a v Austrálii.
[editovat] Použití
Je to jedlá houba, pozor pouze dobře tepelně upravená, za syrova je nejedlá. Vzhledem ke značnému nebezpečí záměny s jedovatými muchomůrkami se tuto houbu příliš nedoporučuje sbírat. Její použití v kuchyni je možné, ale jen ve směsích. I při tepelném zpracování chutná často stále zemitě.
[editovat] Možnost záměny
Pozor na možnost záměny za jedovaté muchomůrky jeko například muchomůrka tygrovaná, nebo muchomůrka porfyrová, nebo poměrně vzácná muchomůrka královská.
[editovat] Externí odkazy
[editovat] Literatura
- SMOTLACHA, V., ERHART, M., ERHARTOVÁ, M. Houbařský atlas. Brno : Trojan, 1999. ISBN 80-85249-28-6. S. 61.
