Napoleonský komplex
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
V psychologii a psychoanalýze je napoleonský komplex (též napoleonský syndrom) laickým výraz popisující druh komplexu méněcennosti, kterým trpí lidé malého vzrůstu. Tento termín se používá také obecně pro lidi, kteří si svůj hendikep kompenzují v ostatních oblastech života.
Alfred Adler se jako jeden z prvních zabýval komplexy méněcennosti a použil Napoleona Bonaparte jako příklad jedince, o němž se domníval, že byl hnán do extrémů psychologickou potřebou kompenzovat si to, co považoval za svůj hendikep, tedy svou malou výšku (ve skutečnosti je Napoleonova malá postava pouze mýtus, měřil totiž něco přes 168cm, což byla průměrná výška v jeho době).
Lidé s tímto komplexem si svůj hendikep kompenzují mnoha způsoby. Osoba trpící napoleonským komplexem např. věší ve svém bytě obrazy níže, nebo si obdobně upravuje své okolí tak, aby si vytvořila pocit vyšší postavy. Kompenzační chování jedinců s napoleonským komplexem může dále zahrnovat agresivní a hádavé chování a potřebu dosáhnout lepších výsledků než druzí, a to těmto jedincům dodává pocit větší sebehodnoty. Příkladem jedince s napoleonským komplexem je postava Curleyho ve Steinbeckově díle O myších a lidech, kde si Curley svůj komplex vybíjí bitkami s vyššími muži (Lenny). Běžné jsou i případy politiků, u nichž se objevuje časté agresivní a hádavé chování a pocit nadřazenosti.