Normané
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Normané jsou potomci části Vikingů, kteří v 9. století obsadili severní Francii. V roce 911 západofranský král Karel III. zvaný Prosťáček udělil jejich náčelníkovi Rollovi v léno hrabství Rouen (Normandie), čímž vzniklo Normanské vévodství. Král se tímto způsobem pokusil řešit problém rozpínavosti a dravosti Normanů. Ti mu přísahali věrnost, přijali křesťanství a také galorománský jazyk.
Další výboje směřovali Normané do Anglie, kterou si roku 1066 v Bitvě u Hastingsu podmanil normanský věvoda Vilém Dobyvatel a stal se tak anglickým králem. V roce 1072 napadl Vilém Dobyvatel Skotsko a král Malcolm III. se mu byl nucen podrobit. Normané též usilovali o vládu ve Walesu a v Irsku.
Výrazně ovlivnili Normané také dějiny Středozemí. Zúčastnili se řady bojů s Araby a byli za svou statečnost hojně odměňováni. Rainulf Drengot získal v Itálii roku 1030 od Sergia IV. Neapolského hrabství Aversa a příslušník rodiny Hauteville Guaimar IV. ze Salerna později získal dokonce Apulii a Kalábrii jako „vévoda z Apulie a Calabrie“. Guaimar okamžitě odměnil svého prvního velitele Viléma zvaného Železná paže knížectvím Melfi. Drengotův syn pak získal ještě knížectví Capuu. Tyto územní zisky byly završeny dobytím Sicílie a Malty z rukou Arabů. Roku 1130 pak vzniklo Království obojí Sicílie.
Normané se viditelně podíleli také na první křížové výpravě. V jejím průběhu ovládli Antiochii a vytvořili Antiošské knížectví.
