Příze

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Příze je výrobek z jediného „nekonečně“ dlouhého vlákna (např. polyamidový monofil na filtry), nebo vzniká spojením několika vláken (např. bavlněná příze na tkanou košilovinu) obsahující v průřezu kolem 100 jednotlivých vláken o délce 10–50 mm).

Obsah 1 Surovina 2 Výroba přize z umělých vláken 3 Příprava přírodních vláken k předení 4 Prstencový dopřádací stroj 5 Rotorový dopřádací stroj 6 Podíl českých odborníků na vývoji technologie předení 7 Alternativní způsoby předení 8 Výroba příze v posledních letech 9 Externí odkazy 10 Reference

[editovat] Surovina

Podle původu lze textilní vlákna rozdělit na

• rostlinná (bavlna, len, juta, konopí, sisál aj.)
• živočišná (vlna, přírodní hedvábí, angora, velbloudí srst aj.)
• minerální (azbest)
• umělá
  • z přírodních polymerů (např.: viskóza, acetát)
  • syntetické polymery (nejznámější: polyester, polyakryl, polyamid)
  • anorganické sloučeniny (sklo, měď a jiné kovy)

Světová spotřeba se zvýšila od roku 1994 do roku 2004 na přiklad u polymerů na téměř dvojnásobek a dosáhla cca 40 milionů tun. Spotřeba bavlny vzrostla ve stejném období o 40 % na 26 milionů tun.

[editovat] Výroba přize z umělých vláken

Větši část vychází z chemického výrobního procesu „spředena“ jako nekonečné vlákno, hedvábí, (filament) které se pro použití v textilních výrobcích pouze upravuje sdružováním patřičného počtu jednotlivých nití, mechanickým tvarováním, zkadeřením apod. U některých druhů, především u polyakrylu, polyesteru a viskozy se přizpůsobuje délka (stapl) a ostatni vlastnosti přírodním vláknům, ke kterým se v procesu výroby příze přidávají a nebo se spřádají podobným výrobním postupem jako přírodní vlákna, jen bez příměsi těchto materiálů („staplové příze“).

[editovat] Příprava přírodních vláken k předení

Průmyslová výroba příze se vyvinula z ručního předení, které bylo jednou z nejstarších rukodělných činností v dějinách lidstva. (Lněná tkanina nalezená v Jižní Americe je patrně starší než 10 000 let.)

Příprava k předení spočívá v rozvolnění chomáčků vláken, čištění od cizích příměsí a živočišných tuků (u vlny), seřazení vláken do jednoho směru a pozvolné ztenčování vrstvy vláken průtahem na určitý poměr délky k váze materiálu. Pro vysoce kvalitní a jemne příze se zařazuje do přípravného procesu česárna, ve které se odstraní určité procento nejkratších vláken. K připravně vlny často patří barvení vláken. V případě výroby směsových přízí se během předpřádání smíchávají různé materiály v určitém procentuálním poměru.

[editovat] Prstencový dopřádací stroj

Prstencový dopřádací stroj byl vynalezen ve 30. letech 19. století a je dosud nejužívanějším zařízením k vlastnímu předení bavlny, vlny a lnu.

Princip

Na snímku vpravo je zobrazeno několik přádních jednotek dopřádacího stroje.

Na každé z nich se (shora) předkládá pramínek vláken průtahovému ústrojí se třemi páry válečků (1). Vzájemný poměr obvodových rychlostí válečků určuje výši průtahu a tím i ztenčení vrstvy vláken. Pod průtahovým ústrojím je zařazeno vřeteno (2), s pomocí kterého se pramínek vláken vybíhající z posledního páru valečků stáči do tvaru spirály. Tato spirála, tedy hotová příze (3), prochází očkem vodiče příze (4), kruhovým omezovačem balonu (5) a běžcem (6), který obíhá po prstenci (7) a navíjí přízi na dutinku (modře zbarvenou trubičku) nasazenou na vřetenu, vytváří tzv. potáč (8).

Příklad

Výchozí rychlost průtahového ústrojí je 13 m/min, vřeteno se za stejnou dobu otočí 12 000krát.

Hotová bavlněná příze tedy obsahuje 12 000:13 = 923 zákrutů na metr. Za těchto podmínek je možné dosáhnout soudržnosti vláken v přízi, která se dá překonat jen tahem vyšším než 300 gramů, což je dostačujíci pro další zpracování příze i pro pevnost hotové tkaniny.

Příze z dopřádacího stroje se před dalším zpracováním převíjí z potáčů na civky o váze 2–4 kg za současné elektronické kontroly stejnoměrnosti a čistoty. To se provádí na soukacím stroji, který se často spojuje jako agregát s dopřádacím strojem.

[editovat] Rotorový dopřádací stroj

Rotorový dopřádací stroj se použivá od 60. let 20. století k výrobě určitých druhů přízí.

Princip předení „s otevřeným koncem“ niti (v češtině nejčastěji bezvřetenové předení, angl. open end, OE):

Z podávaného pramene vyčesává rozvolňovací váleček jednotlivá vlákna a ta jsou proudem vzduchu nanášena na obvod rotoru turbíny. Odtud je sbírá „otevřený“ konec hotové příze, zakrucuje a vede osou turbiny k cívce na navíjecím ústrojí.

____________________________________________

Na snímku je přádní jednotka s odklopeným rotorem

(vlevo) ^[1]. V dolní části obrázku je osa turbiny s

odtahovým otvorem nálevkovitého tvaru, kterým se

odvádí hotová příze.

____________________________________________

Rotorové předení je podstatně produktivnější než výroba na prstencovém dopřádacím stroji. Pracuje se až s desetinásobnou rychlostí, se zkrácenou přípravou vláken a s přímým navíjením hotové přize na velkoobjemové cívky. Automatizace a robotizace obsluhy je u tohoto druhu strojů mnohem snadnější než u klasického dopřádání. Rotorové příze však mohou nahradit jen čast přizí z prstencového stroje. Vyznačují se poněkud nižší pevností, tvrdším omakem, a matnějším, někdy “netextilním” vzhledem v tkaninách a pleteninách.

[editovat] Podíl českých odborníků na vývoji technologie předení

V padesátých a šedesátých letech minulého století se v Evropě a v Japonsku intenzivně pracovalo na výzkumu a vývoji nekonvenčních technologií předení. Na úseku rotorového předení dosáhl určitý předstih Výzkumný ústav bavlnářský v Ústí nad Orlicí. V šedesátých letech zkonstruovali pracovníci ústavu ve spolupráci s tamější strojírenskou firmou Kovostav prototyp stroje vhodný pro seriovou výrobu a v roce 1967 zde byla zahájena výroba v první rotorové přádelně na světě (s 2000 přádními místy).

[editovat] Alternativní způsoby předení

Mimo rotorového předení se „nové“ technologie (frikčni, pneumatické a j.) v praxi dosud uplatnily jen ve velmi omezeném měřítku ^[2].

Prstencové dopřádací stroje s určitými úpravami na průtahovém ústroji se v posledních cca. 25 letech s úspěchem využívají na příklad k výrobě jádrových nebo t.zv. předenoskaných přízí.

U jádrových přízí se opřádá (na příklad polyesterový) filament bavlněnými vlákny. Tato příze se svými vlastnostmi velmi dobře hodí na výrobu šicích nití ^[3]].

Předenoskané příze vznikají spojenim dvou nití přímo pod průtahovým ústrojím dopřádacího stroje. Tato technologie se uplatnila zejména u přizí z delších vláken ^[4].

[editovat] Výroba příze v posledních letech

V roce 1982 bylo ve světě instalováno témeř 4 miliony „bezvřetenových“ přádních míst, což odpovídalo nejméně 10 % vyrobní kapacity všech přádelen. 260 000 přádních rotorů běžících v té době v Českolovensku stačilo pokrýt asi třetinu spotřeby přízí. 2 miliony „klasických“ vřeten vyrábělo zbývající dvě třetiny přízi bavlnářského a vlnařského typu.

Pod vlivem cenového tlaku z asijských zemí, především u oděvních textilií, se situace v českých přádelnách vyvíjela podobně jako v západní Evropě. V roce 2004 dosáhl prodej přízí a tkanin z bavlny, vlny a směsí sotva 40 % množství z roku 1984 ^[5].

[editovat] Externí odkazy

• Spotřeba suroviny
• Staplové příze: Kolektiv autorů: Tkalcovská příručka, str. 36, (SNTL Praha 1980)
• Nejstarší tkanina
• Podíl českých odborníků
• Výroba příze: en:SKF Almanac (Stuttgart 1983), Statistická ročenka ČSSR (SNTL Praha 1985),
• Ostatní údaje: Příručka textilního odborníka (SNTL Praha 1981),

[editovat] Reference

• Snimek rotoru:[1]

• Alternativní způsoby předení: [2][3][4]

• Výroba příze:[5]