Prorocké knihy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Termínem prorocké knihy se obvykle označuje specifická skupina starozákonních knih, jejichž autory jsou proroci nebo které obsahují výroky a činy proroků. Které knihy tam patří, závisí na té které tradici.
[editovat] Starozákonní prorocké knihy
- Židovská tradice mezi prorocké knihy, tzv. נביאים nevíím řadí ty knihy, které podle ústního podání napsali proroci. Patří sem následující knihy:
Kniha Jozue, Kniha Soudců, 1. kniha Samuelova, 2. kniha Samuelova, 1. kniha královská, 2. kniha královská, kniha Izajáš, kniha Jeremjáš, kniha Ezechiel, 12 proroků. V knize nazývané „12 proroků“ nalezneme následující knihy: kniha Ozeáš, kniha Jóel, kniha Ámos, kniha Abdijáš, kniha Jonáš, kniha Micheáš, kniha Nahum, kniha Abakuk, kniha Sofonjáš, kniha Ageus, kniha Zacharjáš, kniha Malachjáš.
- Křesťanská tradice do prorockých knih nepočítá tzv. historické knihy, naopak sem řadí knihu Daniel, která podle židovského dělení spadá mezi tzv. „Spisy“. Podle křesťanského dělení tedy mezi prorocké knihy patří:
Čtyři „větší proroci“, tj. kniha Izajáš, kniha Jeremjáš, kniha Ezechiel, kniha Daniel; dále 12 „menších proroků“, tj. kniha Ozeáš, kniha Jóel, kniha Ámos, kniha Abdijáš, kniha Jonáš, kniha Micheáš, kniha Nahum, kniha Abakuk, kniha Sofonjáš, kniha Ageus, kniha Zacharjáš, kniha Malachjáš.
[editovat] Novozákonní prorocké knihy
Někdy se jako prorocké knihy označují i některé knihy Nového zákona, i když je to dělení nepřesné a spíše odráží snahu aplikovat starozákonní schéma jako obecné i na Nový zákon. V tomto případě do skupiny prorockých knih patří jen jedna kniha, a to Zjevení svatého Jana neboli tzv. Apokalypsa.
