Rádiový vysílač
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Rádiový vysílač je elektronické zařízení, které pomocí antény vyzařuje elektromagnetický signál, který může být přijat rádiovým přijímačem.
Vysokofrekvenční signál, který je základem každého rádiového vysílače, vzniká v tzv. vysokofrekvenčním oscilátoru. Tento vysokofrekvenční signál z vysílače většinou nese nějakou informaci (radio, televize, jiná data) v podobě nízkofrekvenčního signálu. Říkáme, že vysokofrekvenční signál neboli nosná vlna je modulován. Modulace nosné probíhá v modulátoru vysílače. Takto zmodulovaný signál se zesílí a vyzáří anténou do prostoru.
Rozlišujeme několik druhů modulace:
- nemodulovaný signál - zcela chybí modulátor a informace se předává přerušováním nosné vlny (morseova abeceda)
- výhody: velký dosah signálu
- nevýhody: pomalost
- použití: Morseova abeceda
- modulace s jedním postranním pásmem a omezenou nosnou (SSB)
- výhody: velký dosah signálu
- nevýhody: velmi nízká kvalita, závislost dosahu na momentálních klimatických podmínkách
- použití: přenos zpráv (řeči) na velkou vzdálenost v pásmu KV
- amplitudová modulace (AM)
- výhody: poměrně značný dosah signálu
- nevýhody: omezená kvalita
- použití: přenos řeči a hudby (AM rádia) v pásmu SV
- frekvenční modulace (FM)
- výhody: vysoká kvalita přenášeného signálu
- nevýhody: poměrně nízký dosah
- použití: přenos zvuku a obrazu (FM rádia, televize) v pásmu VKV
- fázová modulace (PM)
- výhody a nevýhody jsou podobné jako FM, dalo by se říci, že PM je speciální druh FM
- použití: při přenosu digitálních signálů (PSK - Phase Shift Keying)
