Rašlové pleteniny
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje upravit do jednotného stylu Wikipedie nebo doplnit wikiodkazy na ostatní články. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
Rašl je druh osnovního pletacího stroje [1] Osnova, tedy několik tisíc nití se zde vzájemně proplétá za pomoci systému jehel uložených v jedné řadě kolmo k osnově. Nit je zaváděna do jazýčku jehly, kde se vytvoří klička a ta se určitým pohybem jehly protáhne očkem vlastního nebo vedlejšího řádku pleteniny. Tento úkon probíhá současně po celé šířce, opakuje se při každé otáčce stroje, při čemž se očka pleteniny řadí nad sebou do sloupků.
Pleteniny mohou být až 5 metrů široké, stroje dosahují až 3000 obrátek za minutu. [2]
Vedení jednotlivých nití a způsob proplétání, tedy vazby pleteniny jsou u rašlu snadno seřiditelné. Zatímco automatický osnovní stávek pracuje maximálně s 5, dá se rašl vybavit až se 70 jehlovými lištami a tím je umožněno obrovské množství kombinací při vzorování.
Na zácloně (snímek vpravo) jsou viditelné t.zv. stojité nitě, tmavěji zbarvené linky z efektní příze, které se pravidelně opakují po několika centimetrech hladké pleteniny. Nit je uložena mezi dvěma sloupky a je držena příčně probíhajícími nitěmi vazby pleteniny. Tato vazební kombinace je možná jen u rašlových strojů.
Na strojích vybavených žakarovým ústrojím se dá velikost vzorování přizpůsobit do té míry, že je zde možné vyrábět na příklad hotové spodní prádlo bez jediného švu. [3]
Na rašlových strojích se vyrábí více než polovina všech záclonovin (podle některých pramenú až 85%), protože se zde dají zhotovit i druhy, které se dříve musely tkát nebo vyšívat.
Důležitá je také výroba bohatě vzorovaných elastických rašlů na svrchní dámské ošacení i spodní prádlo a výroba vlasových rašlů .
Polyesterové hedvábí je daleko nejpoužívanější materiál na výrobu rašlových pletenin.
[editovat] Literatura
Hofer: Stoffe 2, ISBN 3-87150-799-7, Deutscher Fachverlag Frankfurt/Main 2004, str. 385-406.
