Roger Daltrey

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Roger Daltrey (1. března 1944) je britský zpěvák, textař, zakladatel skupiny The Who.

Jeho dominantní, agresivní hlas, často vygradovaný do maximálních poloh se stal dokonalým nástrojem k vyjádření Towshendových vizí, které tak zřejmě nemohly být ztvárněny vhodněji. Jeho hlasové exibice v singlech jako "My Generation", "Who Are You" a mnoha dalších se staly legendou. Dynamickou, energií nabytou show na pódiu vždy doplňuje divokým točením mikrofonu na šňůře, čímž vytvořil jeden se symbolů The Who. Ovládá brilantně hru na foukací harmoniku, což s chutí dokazuje na mnohých koncertech. Někdy také hraje na kytaru. Na přelomu 60. a 70. z něj role hlavní postavy v muzikálu Tommy udělala sex a pop symbol mladé generace. Jeho přínos Who je tak stejně nezastupitelný jako práce Peta, Johna a Keitha. V kariéře sólového zpěváka nedosáhl tak výrazných úspěchů, přesto se v jeho repertoáru nachází mnoho povedených poprockových skladeb. Svoje umělecké nadání také uplatnil v řadě filmových, divadelních a televizních rolí. v roce 2005 byl oceněn řádem CBE z rukou anglické královny za celoživotní přínos anglické hudbě a také za dlouholeté angažování v charitě (je patronem programu Teenage Cancer Trust). Totožné vyznamenání, jako stále vitální frontman The Who již od královny v minulosti obdrželi například Paul McCartney nebo Elton John. Má dvě mladší sestry. Je ženatý s bývalou modelkou Heather Taylorse, se kterou má dvě dcery Rosie, Willow a syna Jamieho. Se svojí první manželkou Jacqueline má syna Simona a také má několik děti z nemanželských vztahů.

Roger se narodil v londýnské čtvrti Shepherd's Bush. Pochází z obdobných sociálních poměrů jako jeho kamarádi ze sousedství Pete a John. Po úspěšných příjmačkách na Acton County Grammar School doufali jeho rodiče, že by mohl pokračovat ve studiu i na vysoké škole. Ovšem záhy se ukázalo, že rebel Roger má úplně jiné plány. Svoji první kytaru si vyrobil z kusu dřeva a založil skupinu The Detours. Když mu v roce 1959 otec koupil první opravdovou kytaru, stal se hlavním kytaristou skupiny. V té době ho nezajímalo nic než rock and roll, což brzy vyústilo v jeho nucený odchod ze školy. Přes den pracoval jako dělník v ocelárně a v noci hráli po londýnských hospodách a klubech. V té době byl hlavní kytarista, Pete hrál na doprovodnou kytaru, John zaujal místo basáka, Doug Sandom bicí a Colin Dawson zpěv. Po odchodu Colin Dawson, Roger začal zpívat a Pete se stal hlavním kytaristou.

Roger si svoje vedoucí postavení hlídal pěstmi, navzdory svojí malé postavě. Vybíral co se bude hrát, převážně songy o Beatles, Motown, Jamese Browna a starší rock & roll melodie. V roce 1964 se Roger rozhodl přejmenovat skupinu na The Who, název vymyslel Petuv spolubydlící. Jeho dominantní postavení začalo upadat po prvních nahrávkách, které napsal Pete zcela sám. ("Anyway, Anyhow, Anywhere" je jediná píseň kterou vytvořili společně). Petuv nesmírný skladatelský talent se začal naplno rozvíjet , stejnou měrou však rostla Rogerova pověst jednoho z nejschopnějších zpěváků té doby. Jeho zvyk točit kolem sebe zběsile mikrofonem na šňůře, častokrát těsně nad hlavami přihlížejících diváků se stal jedním ze symbolů nevázanosti a značkou The Who, stejně jako Daltreyho koktání vyjadřující mladický hněv, frustraci a aroganci v průlomovém singlu "My Generation". Na turné po USA v roce 1967 Daltrey rozbil 18 mikrofonů. The Who Sell Out je jediné album Who kde Roger nenazpíval velkou většinu písní. Svůj hlasový rozsah a hloubku však brilantně předvedl na písni "I Can See For Miles" od vítěznýho "Oh yeah" po deklaratorní "I Can See For Miles" (mimochodem jedna z nejoblíbenější Rogerových skladba z tvorby The Who) Populární obal této desky, na němž se koupe ve vaně plné fazolí odnesl zápalem plic. Album Tommy změnilo v jejich kariéře téměř vše, včetně Rogerova vzhledu. Začal si oblékat vestu s odhaleným hrudníkem, nechal si narůst dlouhé kudrnaté vlasy. Daltrey se přes Tommyho stal sex a pop symbolem. V době prvních velký úspěchů se Roger snažil držet skupinu dál od drog a alkoholu, protože věděl, že by je to zničilo. Jednou nasypal drogy Keithovi do záchodu a po jeho protestech ho srazil k zemi ranou pěstí. Podobná historka se udala v roce 1973, kdy Pete pracoval na Lifehouse projektu a Quadrophenii, Roger zaznamenal první sólové, pěvecké a herecké úspěchy, rivalita a napětí se mezi nimi rozhořela naplno. Během jednoho nahrávání přepracovaný Pete údajně Rogera praštil kytarou po hlavě a Roger ho srazil opět jednou ranou do bezvědomí.

S dalšími úspěchy a milníky Tommy, Who's Next a Quadrophenia, Daltryho tvář a hlas definovali skupinu jako zásadní rebely v generaci změn. V závěru singlu "Won't Get Fooled Again" předvedl jeden z nejmocnějších výkřiků, jaký byl kdy na rockové nahrávce zaznamenán. Jeho pěvecké výkony na koncertech při písních "The Real Me", "The Punk and The Godfather", "5:15" nebo finále "Love Reign O' er Me" byly pravidelně odměňovány mohutným aplausem nadšených diváků. Ve filmovém muzikálu natočeném na motivy úspěšného alba Tommy z roku 1975 ztvárnil Roger hlavní roly, za kterou byl nominován na Golden Globe Award za nejlepší herecký debut. Přesto že The Who byla vždy prijorita číslo jedna, nahrál 9 sólových alb. Nebyl ovšem prvním členem, který se vydal na sólovou dráhu. 1973's album Daltrey nahrál až po Petovi a Johnovi. Nejlepší singl z alba "Giving It All Away" dosáhl pátého místa v UK hitparádě a album bylo mezi top 50 v USA. Škála emocí v Daltrey potvrdila, že Roger je schopný pracovat i mimo Who a vyjádřit svoje vlastní nálady, ne jen Townshedovi. Na dalším albu se spolupodílela řada Rogerových kamarádů a známých . Paul McCartney přispěl s písní "Giddy", součástí skupiny byli také Eric Clapton, Alvin Lee a Mick Ronson. McVicar byl soundtrack ke stejnojmenému filmu, který spoluprodukoval a také si v něm zahrál hlavní roli. Na tomto albu se podíleli také ostatní členové skupiny Townshend, Entwistle a Kenny Jones, takže by se dalo téměř počítat mezi alba Who. McVicar obsahoval dva singlové hity "Free Me" a "Without Your Love" a bylo Daltreyho nejlépe se prodávajícím sólovým albem. ALbum Under a Raging Moon byla pocta zemřelému Keithovi. Většina písní včetně "Let Me Down Easy" od Bryana Adamse vyjadřovala frustraci ze stárnutí jak ji jen muž, který zpíval "Hope I die before I get old" mohl vyjádřit. Pod Rocks in the Head je Roger podepsaný spolu s Gerardem McMahonem, který spolupracoval na 7 z jedenácti písní. Padesátiny oslavil v roce 1994 show v Carnegie Hall, které se jmenovalo Daltrey Sings Townshend, v doprovodu The JuilliardOrchestra, Townshenda, Entwistla, Irish dancers a skupiny folkových muzikantů. Později měl krátkou týdenní show na BBC Radio 2, kde vybíral svoje rock & roll oblíbence. V roce 2006 napsal "Highbury Highs", oslavnou píseň na stadion Highbury, kde hraje Arsenal F.C. Zazpíval ji před posledním zápasem na stadionu.