Střední Litva

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Mapa oblasti, Střední Litva vyznačena zeleně

Střední Litva (polsky Litwa Środkowa, litevsky Vidurinė Lietuva) byl polonezávislý stát, existující v letech 1920 až 1922. Hlavní město Vilnius.

Obsah

1 Situace před vznikem Střední Litvy
2 „Vzpoura" generála Želigovského
3 Vyhlášení nového státu
4 Vyjednávání mezi Litvou a Polskem
5 Volby do parlamentu Střední Litvy
6 Připojení Střední Litvy k Polsku
7 Externí odkazy

[editovat] Situace před vznikem Střední Litvy

Během I. světové války byla Vilenská oblast okupována Německem (1915 - 1918). 1. ledna 1919 byl Vilnius obsazen polskými jednotkami, které vytvořili místní obyvatelé. Bolševická vojska postupující od východu ho později obsadila a vyhlásila zde krátce existující Sovětskou socialistickou republiku Litvy a Běloruska, ale 19. dubna 1919 ho Poláci dobyli zpět. 14. července město opět obsazují Rusové. Po porážce ruských vojsk u Varšavy Sověti předávají Vilnius nově vzniklé Litvě.

Koncem srpna 1920 došlo k potyčkám mezi litevskými a polskými vojsky o oblast kolem města Suwałki. 7. října 1920 bylo podepsáno příměří, ovšem obě strany si dále činily nárok na Vilnius a jeho okolí. Litva vyhlásila Vilnius, obývaný z velké části polsky hovořícími obyvateli, za své hlavní město.

[editovat] „Vzpoura" generála Želigovského

Velitel polské armády Jósef Pilsudski v té době nařídil svému podřízenému, generálu Lucianovi Želigovskému, aby předstíral vzpouru a obsadil Vilnius, aniž by Polsko formálně obnovilo válku s Litvou. Generál Želigovski se svou 1. litevsko-běloruskou divizí obsadil Vilnius 8. října 1920, aniž by narazil na vážnější odpor.

[editovat] Vyhlášení nového státu

Generál Želigovski deklaroval vytvoření nového státu s názvem Republika Střední Litva (polsky Republika Litwy Środkowej). Sám se v něm prohlásil velitelem všech ozbrojených sil a 12. října 1920 oznámil vytvoření prozatímní vlády. Dekretem Želigovského ze 7. ledna 1921 byly vytvořeny soudy a policie.

Nárok na občanství nového státu měly všechny osoby žijící na jeho území k 1. lednu 1919 nebo nejméně pět let před 1. srpnem 1914.

Symboly nového státu byla rudá vlajka s polským bílým orlem a litevským rytířem na koni v brnění a znak obsahují směs polských, litevských a vilniuských symbolů, připomínající znak polsko-litevské unie.

Na 9. ledna 1921 byly naplánovány volby a do 28. listopadu 1920 měl být vydán volební zákon, ale kvůli vyjednávání mezi Litvou a Polskem na půdě Společnosti národů byly volby odročeny.

[editovat] Vyjednávání mezi Litvou a Polskem

Polsko a Litva začaly o řešení sporu o území Střední Litvy jednat v Bruselu na jaře 1921 - podle některých pramenů 3. března, podle jiných 20. dubna.

Jednání byla poznamenána spory o zastoupení delegace Střední Litvy. Litevci její účast na rozhovorech odmítli. Poláci se pokusili do své delegace začlenit dva vyslance generála Želigovského jako znalce místních poměrů, ale Litevci pohrozili odchodem z rozhovorů. Litevci zase požadovali stažení polských vojsk za linii ze 7. října 1920 a zejména jejich stažení z Vilniusu, což odmítla polská strana.

Litevská strana navrhla jako řešení sporu vznik konfederace Západní Litvy s oficiálním jazykem litevštinou a Střední Litvy s oficiálním jazykem polštinou. Polsko s tím bylo ochotno souhlasit pod podmínkou, že nový stát bude součástí polsko-litevské federace. To Litva odmítla, protože mnozí Litevci se obávali možného popolštění a zničení litevské kultury v těsném svazku s mnohem větším a lidnatějším Polskem.

Belgický vyjednavač Paul Hyman navrhl řešení spočívající ve vytvoření federativní Litvy sestávající ze dvou kantonů - západního litevského (kaunaského) a východního (vilniuského) mnohonárodního, obývaného Poláky, Bělorusy, Židy a Litevci. Oba kantony měly mít samostatné vlády, parlamenty a oficiální jazyky, ale společné hlavní město Vilnius. Tato federativní Litva a Polsko měly vytvořit mezistátní komise o zahraniční politice, obchodu, průmysli a místní politice a uzavřít obrannou alianci. Polsko mělo mít právo využívat litevské přístavy.