Telefonní ústředna
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Telefonní ústředna je zařízení, ke kterému jsou připojeny telefony nebo další ústředny. Primárním účelem ústředny je spojování hovorů.
[editovat] Historický vývoj
První telefonní ústředna byla uvedena do provozu ve státě Connecticut (USA) v roce 1878. Princip prvních ústředen spočíval v manuálním spojování příslušných vodičů spojovatelkou. Almon Strowger, povoláním hrobník, neměl rád nespolehlivou lidskou obsluhu, která prý záměrně přepojovala hovory na jeho konkurenta a tak vymyslel v roce 1891 automatický volič (nazývaný Strowgerův). První Strowogerova automatická telefonní ústředna byla uvedena do provozu roku 1892 v městě La Porte v Indianě. Princip Strowgerova voliče spočívá v počítání pulsů vysílaných z telefonu s kruhovou číselnicí - s každým pulsem se volič přesune do další polohy. Kaskádním řazením voličů se zpracovává více čísel.
[editovat] Generace ústředen
- generace - synchronní systémy s krokovými voliči (ústředna P51)
- generace - křížové spínače s asynchroními voliči, registry pro záznam čísel (ústředny řady PK (PK201, PK202) vyráběné v Tesle, MK 611, ARM 201/4)
na území ČR nasazovány od roku 1970 - generace - centrální programové řízení (procesor), elektromechanickým či elektronickým spojováním, analogové systémy (ústředna PK202 s elektronickým řízením, pražská mezinárodní tranzitní ústředna AKE 13 od firmy Ericsson)
- generace - rozprostřené programové řízení, digitální spojování (v ČR se od roku 1992 používají ústředny EWSD od firmy Siemens a S12 od Alcatelu. Jak mobilní tak ústředny pro pevnou síť dále vyrábí firmy Ericsson, Nokia, Lucent
[editovat] Zdroje
- SVOBODA, Jaroslav, et al. Telekomunikační technika, Díl 2. : Přenos dat, spojovací a přenosové systémy. 1. vyd. Praha : Hüthig&Beneš, 1999. 142 s. ISBN 80-901936-4-1