Tokáta
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tokáta, (italsky toccata), je hudební forma vzniklá v období renesance. Rychlým tempem a přesným rytmem se podobá etudě, ale je mnohem rozsáhlejší a umělecky náročnější. Je to hudební útvar volné skladebné formy, podobně jako fantazie. Bývá komponována většinou pro klávesové nástroje, především pro varhany, méně pro klavír nebo cembalo. V období pozdního baroka byla obyčejně spojována s fugou. V tvorbě moderních skladatelů se tokáta objevuje jako náročná koncertní skladba.
Nejvýznamnějším skladatelem této hudební formy byl Johann Sebastian Bach. Jeho nejznámějšími díly tohoto typu jsou
- Tokáta a fuga d-moll, BWV 565 (Toccata und Fuge d-moll – BWV 565)
- Tokáta a fuga (dórská), BWV 538 (Toccata und Fuge (dorisch) – BWV 538)
