Vitus Bering
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vitus Jonassen Bering (také, méně správně, Behring) (* v srpnu 1681 Horsens, Dánsko – † 19. prosince 1741 Beringův ostrov) byl navigátor, který se plavil ve službách ruského vojenského námořnictva.
Do ruských služeb vstoupil během severní války v roce 1703, sloužil jako důstojník v baltské flotile. V letech 1710–1712 sloužil u azovské flotily v Taganrogu a sloužil tam i v době rusko-turecké války. V roce 1712 byl přeřazen k baltské flotile. Oženil se s Ruskou a v roce 1715 nakrátko navštívil rodné město, kam se již nikdy nevrátil.
V roce 1725 vedl tzv. první kamčatskou výpravu, která měla za úkol zmapovat mořské pobřeží při východním pobřeží Sibiře, prověřit propojení Asie s Amerikou a prozkoumat bezpečnost hranic Ruska na Dálném východě. V únoru 1725 se Bering vydal na cestu přes Sibiř. Roku 1727 se dostal na Kamčatku. Výprava postavila loď Sv. Gavriil, se kterou se vydala 13. července 1728 podél Kamčatky na cestu k severu. Dne 13. srpna 1728 se výprava dostala k nejvýchodnějšímu místu Čukotského poloostrova. Beringově výpravě se podařilo proplout mezi Asií a Amerikou, a dokázat tak, že tyto kontinenty spolu nesouvisí. Tím Bering splnil svůj úkol a vydal se na cestu zpět.
V létě roku 1730 se vrátil do Petrohradu. Během jeho nepřítomnosti zemřelo pět jeho dětí. Přestože při cestě přes Sibiř onemocněl, byl pověřen naplánováním další výpravy, která měla za úkol změřit velikost Sibiře, najít severovýchodní průjezd z Evropy do Asie a prozkoumat severní Pacifik.
[editovat] Literatura
- Opatrný, J.: Amerika v proměnách staletí. 1. vyd. Libri, Praha, 1998. 841 s. ISBN
