Zářivka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek z oblasti fyziky potřebuje úpravy. Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení lze hledat v radách na stránce Vzhled a styl, případně na diskusní stránce článku.
Zářivka je osvětlovací těleso, jehož základem je trubice plněná rtuťovými parami a argonem. V nich nastává doutnavý výboj, který ale září v neviditelné ultrafialové oblasti. Toto záření dopadá na stěny trubice, které jsou pokryty luminoforem. Tato látka absorbuje ultrafialové záření a sama září ve viditelné oblasti. Zářivka tak svítí. Kromě vlastní zářivkové trubice obsahuje zářivka ještě tlumivku (tj. cívka s velkou indukčností) a startér. Startér je tvořen skleněnou baňkou naplněnou např. neonem, která má v sobě dvě elektrody. Jedna z nich je obyčejná pevná a druhá je tvořena bimetalovým páskem. Tyto elektrody se nedotýkají, je-li zářivka vypnuta. Schéma je na obr. 2.
Sepneme-li spínač (zapneme zářivku), nastane ve startéru doutnavý výboj, kterým se začínnou ohřívat elektrody. Tím se bimetalový pásek ohýbá směrem k pevné elektrodě. Zároveň se proudem procházejícím přes elektrody zářivkové trubice (proud ale neprochází zářivkou, ale podle červené čáry na obr. 3) tyto zahřívají. Zhruba po jedné sekundě se bimetalový pásek dotkne pevné elektrody a tak zanikne doutnavý výboj ve startéru. Bimetalový pásek se ochlazuje a oddaluje od pevné elektrody, čímž se přeruší elektrický obvod ve startéru. Toto přerušení obvodu vyvolá velkou napěťovou špičku na tlumivce, napětí mezi elektrodami zářivkové trubice se tak značně zvýší a zapálí v ní doutnavý výboj (obr. 4). Jakmile výboj v trubici probíhá, napětí poklesne a tlumivka pak slouží místo ochranného rezistoru.
obr. 3: Startování zářivky
