Apokalyptika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Apokalyptika (z řeckého Άποκάλυψις Apokalypsis, „zjevení, odhalení“) je obecně hnutí sdílející apokalyptický světový názor nebo alespoň to, co je pro něj podstatné. Sem náleží především přesvědčení, že:

• stávající čas je zlý a jediná náprava, které se mu může dostat, je v moci Boží. Člověk svými silami nic nezmůže. Proto budoucí záchrana je transcendentní - nepochází od člověka a je radikálně, kvalitativně odlišná od nynější doby;
• existuje často velice komplexní (nadpřirozený) svět andělů a podobných bytostí, který zasahuje do dějin a do událostí našeho světa. Tento aspekt bývá doplněn dualistickým přesvědčením, totiž že tento svět, stejně jako onen svět nadpřirozený, je ve válce, kde proti sobě bojují síly dobra a zla.
• běh dějin světa je předem předurčen a stanoven. Apokalyptika se ted vyznačuje ve své ryzí formě silným determinismem.

Obvykle se stoupenci apokalyptiky domnívají, že žijí již v poslední době, tj. že závěrečný střet mezi silami dobra a zla, ať už mají jakoukoli povahu, je velmi blízko. Je třeba se proto připravit na poslední boj a na zkoušky, které přijdou na spravedlivé na konci časů.

Apokalyptická hnutí stojí často u vzniku různých apokalyps, avšak není to pravidlem. Příkladem silně apokalyptické komunity je například komunita sídlící v 2. stol. př. Kr. - 1. stol. po Kr. v Kumránu. Tato komunita (pravděpodobně eséni) byla apokalyptická ve všech výše zmíněných bodech, opisovala a četla mnoho různých apokalyps, ale sama nevyprodukovala ani jednu vlastní.

Apokalyptika je známa především z židovsné intertestamentární doby, tj. přibližně z 3. stol. př. Kr. - 1. stol. po Kr. Židovská apokalyptika vznikla jako spojená reakce na více faktorů (zánik klasického proroctví, příchod helénismu, útlak židovského obyvatelstva, očekáváníé osvobození apod.) a vymizela krátce po pádu druhého jeruzalémského chrámu v roce 70 po Kr. Apokalyptika nebo aslespoň její aspekty (z nichž mnohé pronikly i do židovské apokalyptiky) je však známa i odjinud, např. z perského mazdeismu a později i z křesťanství (které ji ve svých starověkých i středověkých formách přejalo opět ze židovství).