Bandoneon

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bandoneon

Bandoneon je druh knoflíkové tahací harmoniky. Byl vynalezen v Německu v roce 1854 pro účely náboženské hudby (pravděpodobně jako levnější náhrada varhan), odkud se rozšířil především do Argentiny a Uruguaye, kde se dodnes používá hlavně v tangu, ale i ve folkóru.

Obsah

1 Popis
2 Styl hry
3 Rejstřík
- 3.1 otevírání
- 3.2 zavírání
4 Výrobci
5 Odkazy

[editovat] Popis

Bandoneon se podobá koncertině a melodeonu. Na rozdíl od akordeonu každý knoflík hraje dva tóny o oktávu posunuté. V principu má většina bandoneonů stejně uspořádané knoflíky/tóny, ovšem existují i vyjímky. Celkem je na levé ruce je 33 a na pravé ruce 38 knoflíků. Většina knoflíků hraje jiný tón při otevírání a jiný při zavírání; u některých knoflíků je rozdíl jeden půltón, u jiných jeden tón, u jiných zase např. kvinta, atp. Jinými slovy, stupnice mají při otevírání jiný prstoklad než při zavírání. Proto je bandoneon považován za jeden z nejtěžších nástrojů.

[editovat] Styl hry

Nejčastěji se na bandoneon hraje v sedě. Hráč má nástroj položený na obou kolenou (hraje-li převážně dlouhé tóny), popřípadě na jednom (hraje-li stacatto, resp. marcato při doprovodu k tanci). Pravděpodobně nejslavnější bandoneonista všech dob, Ator Piazzolla, přišel s novým způsobem hry ve stoje s jednou nohou na židli a s bandoneonem položeným na ní.

[editovat] Rejstřík

[editovat] otevírání

levá ruka: C,D,D#,E,F,F#,G,G#,A,A#,H,c,c#,d,d#,e,f,f#,g,g#,a,a#,h,c1,c#1,d1,d#1,e1,f1,f#1,g1,g#1,a1
pravá ruka: a,a#,h,c1,c#1,d1,d#1,e1,f1,f#1,g1,g#1,a1,a#1,h1,c2,c#2,d2,d#2,e2,f2,f#2,g2,g#2,a2,a#2,h2,c3,c#3,d3,d#3,e3,f3,f#3,g3,g#3,a3,h3.

[editovat] zavírání

levá ruka:
pravá ruka:

[editovat] Výrobci

Dnes nejlepší bandoneony pocházejí z první poloviny 20. stol. Nejžádanější značka je AA (Alfred Arnold), ale existují i vynikající exempláře značek BBB a jiných. Na světě jsou dnes řádově desítky tisíc bandoneonů (cca 30 tis.), z nichž drtivá většina je vyrobena právě v první polovině minuého stol. Pak s útlumem tanga v Argentině, která byla hlavním odbytištěm německých výrobců, rapidně klesl i zájem o tyto nástroje a výroba ustala úplně. Dnes existují projekty se snahou znovu vyrobit kvalitní bandoneony, ovšem zatím bez větších úspěchů. Všichni světoví bandoneonisté hrají na původní nástroje.