Bitva u Guadalcanalu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Bitva u Guadalcanalu

Stoupající kouř po dopadu dvou sestřelených japonských letadel 12. listopadu 1942.

Trvání:	13. listopadu – 15. listopadu 1942
Místo:	Guadalcanal, Šalamounovy ostrovy
Výsledek:	Americké vítěztví
Casus belli:	{{{příčina}}}
Změny území:	{{{Území}}}

Strany

Japonsko

USA

Velitelé

Isoroku Jamamoto
Nobutake Kondó
Hiroaki Abe

William Halsey
Daniel J. Callaghan†
Willis A. Lee

Síla

2 bitevní lodě, 8 křižníků, 16 torpédoborců

1 letadlová lod, 2 bitevní lodě, 5 křižníků, 12 torpédoborců

Ztráty

2 bitevní lodě, 1 křižník, 3 torpédoborce a 11 transportních lodí potopeno, 41 letadel zničeno, 1900-4900 mrtvých

2 křižníky a 7 torpédoborců potopeno, 26 letadel zničeno, 1732 mrtvých

{{{poznámky}}}

Bitva u Guadalcanalu někdy nazývaná jako Třetí bitva u ostrova Savo, byla jednou z námořních bitev druhé světové války v Pacifiku mezi japonským a americkým námořnictvem. Odehrála se 13. – 15. listopadu 1942 u Guadalcanalu.

[editovat] Předehra

7. srpna 1942 se spojenecké jednotky vylodily na Guadalcanalu. Byl to začátek šestiměsíční bitvy o Guadalcanal. Američaně si udržovaly leteckou převahu díky Hendersonovu letišti což jim umožňovalo ztěžovat japonské zásobování. Když Japonci prohráli pozemní bitvu o Hendersonovo letiště pokusili se alespoň přisunout své letecké síly blíže Guadalcanalu a otevřeli letiště v Buin na ostrově Bougainville. Boj o Hendersonovo letiště však ještě nevzdávali.

[editovat] Japonské síly

Po vítězné bitvě u ostrovů Santa Cruz věřili Japonci, že by se jim mohl podařit v boji na Guadalcanalu zvrat. Rozhodli se proto na Guadalcanal vyslal zbytek 38. divize a 51. divizi. Vyvstal problém s dopravou a zásobováním tak velkého množství jednotek, protože možnosti Tokijských expresů byly omezené. Proto bylo rozhodnuto vyslat velký konvoj, kterému by předcházelo získání letecké převahy jednak zintenzivněním činnosti 11. vzdušného loďstva a jednak ostřelováním letiště loďmi. 11. listopadu se v shortlandském přístavu shromáždil konvoj 11 transportních lodí s 7000 vojáky na palubě a zásobami pro 30 000 vojáků na 20 dní. Eskortu mu tvořila Tanakova skupina 12 lodí. Ke krytí konvoje byl určen předsunutý svaz admirála Nobutake Kondó, který měl k dispozici letadlovou loď Džunjó, těžké křižníky Atago a Takao a 6 torpédoborců. Podporu mělo poskytovat i Mikawovo 8. loďstvo s těžkými křižníky Čókaj a Kinugasa a 2 torpédoborci. K bombardování Hendersonova letiště byly vyslány 2 skupiny. Svaz admirála Abeho se skládal z bitevních lodí Hiei, Kirišima, lehkého křižníku Nagara a 6 torpédoborců. Druhý svaz který vedl admirál Nišimura se skládal z těžkých křižníků Kumano, Maja, lehkého křižníku Tenrjú a 4 torpédoborců.

[editovat] Americké síly

Také Američané se rozhodli Guadalcanal posílit. Letiště na Guadalcanalu mělo už 3 dráhy a mohlo z něj operovat 60 letounů. Došlo k výměně leteckých jednotek jejichž velitelem se stal brigádní generál Louis Wood. Navíc Halsey rozhodl na Guadalcanal dopravit dva pluky, jeden námořní a 1 armádní. Pod velením admirála Turnera byl na Guadalcanal vyslán konvoj 7 transportních lodí s 5500 vojáky na palubě. Eskortu konvoje tvořily těžké křižníky San Francisco a Portland, lehké křižníky Atlanta, Helena, Juneau a 13 torpédoborců. Podporu konvoje tvořila TF 16 složená z letadlové lodi Enterprise, bitevních lodí Washington a South Dakota, těžkých křižníků Northampton a Pensacola, lehkého křižníku San Diego a 8 torpédoborců.

[editovat] Bitva

13. listopadu v 1:30 začal Abeho svaz (bitevní lodě Hiei, Kirišima, lehký křižník Nagara a torpédoborce Harusame, Júdači, Ikazuči, Akacuki, Imazuma, Teruzuki, Amacukaze, Jukikaze, Samidare, Murasame a Asagumo) ostřelovat Hendersonovo letiště. V 1:40 se dostal do kontaktu s ochranou amerického konvoje, který už doplul ke Guadalcanalu. Admirál Callaghan měl v tu chvíli k dispozici těžké křižníky San Francisko a Portland, lehké křižníky Atlanta, Helena, Juneau a torpédoborce Cushing, Laffey, Sterett, O'Bannon, Aaron Ward, Barton, Monssen a Fletcher. Boj, který nastal, byl ukončen až v 2:26, kdy kapitán Hoover z Heleny nařídil všem lodím obrat na východ čímž se svazy odpoutaly a tím boj skončil. V boji nebo na jeho následky byly potopeny bitevní loď Hiei, torpédoborce Akacuki a Júdači na japonské straně a lehký křižník Atlanta a 4 torpédoborce Cushing, Monssen, Laffey a Barton. Během boje zahynuli oba američtí admirálové Callaghan a Smith. Navíc byl už na zpáteční cestě na Espiritu Santo potopen lehký křižník Juneau ponorkou I-26.

V noci na 14. listopadu došlo k bombarování Hendersonova letiště křižníky Suzuja a Maja, ale k větším škodám nedošlo. Zato letecké útoky z letadlové lodi Enterprise, které probíhaly 14. listopadu během dne, byly úspěšné velmi. Podařilo se potopit 6 transportních lodí, těžký křižník Kinugasa a poškodit křižníky Čókaj, Suzuja a Maja. Přesto Jamamoto rozhodl o pokračování konvoje ke Guadalcanalu.

V noci na 15. listopadu plul Konduv svaz lodí, aby opět bombardoval Hendersonovo letiště. K dispozici měl bitevní loď Kirišima, těžké křižníky Atagi a Takao, lehké křižníky Nagara, Sendai a torpédoborce Širajuki, Hacujuki, Samidare, Inazuma, Šikinami, Uranami a Ajanami. Bombardování měl zabránit Leeův svaz složený z bitevních lodí South Dakota a Washington a torpédoborců Walke, Benham, Preston a Gwin. V 23:17 mezi těmito svazy vypukla bitva, která skončila až v 1:04, kdy vydal Kondo přikaz k ústupu na sever. V bitvě byly potopeny bitevní loď Kirišima a torpédoborce Ajanami, Benham, Preston a Walke.

Během noci dorazil ke Guadalcanalu Tanakův konvoj. Kondo vydal rozkaz, aby jeho 4 zbývající transportní lodě najely na břeh a torpédoborce odpluly od Guadalcanalu. Během dne byly tyto transportní lodě stejně jako většina jejich nákladu zničena.

[editovat] Závěr

Přestože obě strany utrpěly velké ztráty, je vítězství Američanů nesporné. Podařilo se jim dopravit vlastní konvoj a 2x zabránit bombardování Hendersonova letiště, což umožnilo zničit japonský konvoj. Pro Japonce to byla těžká ztráta a ke Guadalcanalu už podobný konvoj nevyslali. Admirál Abe a kapitán Nišida (velitel Hiei) byly za svoje „úspěchy“ v této bitvě předčasně posláni do penze.

[editovat] Literatura

Miloš Hubáček, Vítězství v Pacifiku. Panorama.
Ivan Hrbek, Jaroslav Hrbek. Námořní válka vrcholí. Naše vojsko (1995).ISBN 80-206-0443-X
Edwin P. Hoyt. Guadalcanal. Beta (1999). ISBN 80-7291-042-6