Japonsko
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| 日本国 Nihon-koku Nippon-koku |
|
|---|---|
|
|
|
 |
|
| Rozloha | 377 835 km² (63. na světě) z toho 0,8 % vody |
| Počet obyvatel | 127 417 244 (10. na světě, odhad 2005) |
| Hustota zalidnění | 337 / km² (18. na světě) |
| Jazyk | japonština |
| Národnostní složení | {{{národnosti}}} |
| Náboženství | šintoismus (54%), buddhismus 40% |
| Nejvyšší bod | Fudžisan (3776 m n. m.) |
| Hlavní město | Tokio (東京, Tókjó) |
| Státní zřízení | konstituční monarchie |
| Podřízené celky | {{{dělení}}} |
| Císař | Akihito |
| Předseda vlády | Šinzó Abe |
| Hymna | Kimi ga jo |
| Vznik | () |
| Měna | japonský jen (JPY) |
| ISO 3166-1 | 392 JPN JP |
| MPZ | J |
| Doména | .jp |
| Telefon | 81 |
| Časové pásmo | UTC +9 |
Japonsko (
日本国, Nihonkoku) je ostrovní asijský stát. Původ jména: 日(slunce) 本(původ) 国 (země).
Obsah |
[editovat] Geografie
Japonsko (日本 - Země vycházejícího slunce) leží na východním okraji asijského kontinentu. Stát je tvořen řetězem ostrovů v západní části Tichého oceánu. Největí ostrovy jsou (od severu k jihu) Hokkaidó (北海道), Honšú (本州, největší ostrov), Šikoku (四国), a Kjúšú (九州). K těmto ostrovům patří i skupina menších ostrovů v bezprostřední blízkosti i ostrovy více vzdálené např. Okinawa. Celková délka pobřeží všech ostrovů je 33 889 km.
Protože Japonsko je země z velké části hornatá a pokrytá lesy, lidé se soustřeďují převážně do pobřežních oblastí. Hustota obyvatelstva je velmi vysoká; Japonsko je, co se týče hustoty zalidnění, 30. na světě.
Slabá zemětřesení jsou častá, protože Japonsko se nachází na hranici tří tektonických desek. Velká zemětřesení se vyskytnou během každého století několikrát a často také vyvolají vlny tsunami. Poslední velká zemětřesení byla v letech 1923 (Tokio, 8,3 stupně), 1995 (Kóbe, 7,2 stupně) a 2004 (oblast Čúecu, 6,9 stupně).
Podnebí Japonska je oceánské, vlhké a monzunové, ale díky rozloze země se klima v různých oblastech liší. Období dešťů začíná na Okinawě počátkem května, na ostrově Honšú pak uprostřed června, kde trvá cca 6 týdnů. Na přelomu léta a podzimu přinášejí silné deště také tajfuny.
[editovat] Historie
- Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Japonskanaleznete v článcích [[{{{2}}}]] a [[{{{3}}}]]naleznete v článcích [[{{{4}}}]], [[{{{5}}}]] a [[{{{6}}}]]naleznete v článcích [[{{{7}}}]], [[{{{8}}}]], [[{{{9}}}]] a [[{{{10}}}]].
[editovat] Historická období
Historie Japonska se dělí na jednotlivá dílčí období:
- Džómon (縄文時代 10 000 - 300 př. n. l.)
- Jajoi (弥生時代 300 př. n. l. - 710 n. l.)
- Nara (奈良時代 710 - 794)
- Heian (平安時代 794 - 1185)
- Kamakura (鎌倉時代 1185 - 1333)
- Muromači (室町時代 1333 - 1568)
- Azuči-Momojama (安土桃山時代 1568 - 1600)
- Tokugawa (nebo také Edo) (江戸時代 1600 - 1868)
- Meidži (明治 1868 - 1912)
- Taišó (大正 1912 - 1926)
- Šówa (昭和 1926 - 1989)
- Heisei (平成 od 1989)
[editovat] Prehistorie
Archeologické nálezy ukazují, že Japonsko bylo osídleno ranými humanoidy přibližně před 500 tisíci lety v průběhu starší doby kamenné. V opakujících se ledových dobách, které probíhaly v posledním 1 milionu let, bylo Japonsko pravidelně spojováno s asijským kontinentem pevninskými mosty (přes Sachalin na severu a pravděpodobně přes Kjúšú na jihu), čímž byla umožněna migrace lidí, zvířat a rostlin z oblastí dnešní Číny a Koreje na japonské ostrovy.
S koncem poslední doby ledové a globálním oteplením se na přelomu střední a mladší doby kamenné - kolem roku 11 tisíc před naším letopočtem - objevila kultura Džómon (Jomon), která byla charakteristická polo-kočovnou společností lovců a sběračů a výrobou nejstarší známé keramiky na světě. Předpokládá se, že příslušníci kultury Džómon jsou předchůdci prvních Japonců a dnešního národa Ainu.
Začátek období Jajoi (Yayoi) kolem koku 300 př. n. l. je spojený s příchodem nových technik z asijského kontinentu, jako je pěstování rýže, stejně jako s masivní migrací z nejrůznějších částí Asie - z Korey a Číny), především pak z oblastí Pekingu a Šanghaje, a z jihu po moři. Nicméně několik současných studií ukazuje, že období Jajoi je o 5 až 6 století delší, než se původně předpokládalo, neboť masivní migrace je nutná k vysvětlení razantního vzrůstu populace. Ze 3. století před naším letopočtem pochází první historicky doložitelný název Japonska, čínský znak 倭 Wa.
[editovat] Tradiční Japonsko
Podle tradiční japonské mytologie bylo Japonsko založeno v 7. století původním císařem Jimmu. Během 5. a 6. století byly zavedeny čínské písmo a buddhismus spolu s ostatními aspekty čínské kultury nejprve prostřednictvím Korejského poloostrova a později přímo z Číny. Císařové byli formálními vládci, nicméně skutečná moc byla obvykle v rukou mocné dvorské šlechty, regentů nebo šógunů (vojenských správců).
Původní politická struktura zajišťovala, že když byla válka mezi rivaly skončena, vítězný šógun se přesunul do hlavního města Heian (plný název je Heiankjóto, 'kjóto', což znamená hlavní město a plný název je zkrácen jen na příponu, dnešní Kjóto), kde z milosti císaře (s jeho formálním souhlasem) vládl. V roce 1185 generál Minamoto no Joritomo jako první porušil tuto tradici, odmítl se přesunout a následně vládl z Kamakury na jih od dnešní Jokohamy. Šógunát Kamakura byl poměrně stabilní, nicméně Japonsko poměrně záhy upadlo do sporů mezi jednotlivými frakcemi a následné období je známo jako období Sengoku neboli „období válčících států“. V roce 1600 v bitvě u Sekigahary šógun Tokugawa Iejasu buď porazil nebo přijal za spojence všechny své nepřátele a zformoval šógunát Tokugawa v malé rybářské vesničce Edo (původně přepisováno též jako „Jeddo“), která je dnes známá jako Tokio (východní hlavní město).
Od druhé poloviny 16. století přijížděli do Japonska obchodníci a křesťanští misionáři z Portugalska, Španělska, Nizozemí a Anglie. V první polovině 17. století podezříval japonský šógunát katolické misionáře, že jsou předvojem ozbrojené iberské invaze a okamžitě zakázal veškeré styky s Evropany s výjimkou významně omezených kontaktů s protestantskými nizozemskými obchodníky na umělém ostrůvku Dedžima (také Dešima) u Nagasaki. Čínským lodím bylo nadále povoleno vjíždět do Nagasaki a korejští vyslanci měli přístup do hlavního města. Tato izolace trvala 251 let, dokud si komodor Matthew Perry nevynutil otevření japonských přístavů pro americké obchodníky v roce 1854 na Konferenci v Kanagawě. Následně došlo k podpisu obdobných smluv i s evropskými mocnostmi.
[editovat] Moderní dějiny
Během několika let obnovený kontakt se Západem zásadně změnil japonskou společnost. Po Válce Bošin v letech 1867 - 1868 byl šógunát zrušen a byla znovuobnovena moc císaře. V roce 1867 nastoupil na trůn nový císař Mucuhito (dnes známý jako Meidži) a během jeho 45leté vlády se uskutečnilo mnoho reforem (tzv. reformy Meidži). Feudální systém byl zrušen a byly převzaty četné západní instituce, včetně západního právního řádu a vlády. Spolu s dalšími ekonomickými, sociálními a vojenskými reformami vyústily tyto změny k přerodu Japonska do moderní světové mocnosti. Jako výsledek Čínsko-Japonské a Rusko-Japonské války získalo Japonsko Tchaj-wan a Sachalin a později v roce 1910 okupovalo Koreu.
Na počátku 20. století zaznamenalo Japonsko vzrůstající vliv expanzivního militarismu, vedoucímu k invazi do Manžuska a druhé Čínsko-Japonské válce (1937). Japonsko se spojilo s Německem a Itálií a zformovalo Osu. Japonští vůdci považovali za nezbytné zaútočit na americkou námořní základnu v Pearl Harbor (1941), aby byla zajištěna japonská nadvláda v Pacifiku. Nicméně vstup Spojených států do 2. světové války postupně změnil rovnováhu sil v Pacifiku v neprospěch Japonska. Po dlouhém pacifickém tažení Japonsko ztratilo Okinawu v souostroví Rjúkjú a bylo zatlačeno na čtyři hlavní ostrovy. Spojené státy mohutně zaútočily na Tokio, Ósaku a další města strategickým bombardováním a na Hirošimu a Nagasaki atomovými bombami. Japonsko bezpodmínečně kapitulovalo 15. září 1945.
Poražené Japonsko zůstalo pod okupační správou USA až do roku 1952, po jejímž skončení zahájilo významné ekonomické oživení, které vrátilo ostrovům prosperitu. Úspěch olympijských her v Tokiu v roce 1964 je považován za jeden z mnoha znaků, že Japonsko znovu získalo svůj národní status. Ostrovy Rjúkjú zůstal pod správou USA až do roku 1972, aby byla zajištěna stabilizace východní Asie a významná vojenská přítomnost USA zůstává až do těchto dnů.
[editovat] Politika
Vládnoucí LDS (Liberální demokratická strana) je u moci od roku 1952 takřka nepřetržitě (s výjimkou roku 1993). Premiér Džun'ičiró Koizumi zavedl celou řadu radikálních reforem, mimo jiné v roce 2003 rozpustil horní sněmovnu a poslal vojenské jednotky do Iráku. Opoziční DSJ (Demokratická strana Japonska) v poslední době získává na síle.
[editovat] Administrativní dělení
Japonsko se dělí na 47 prefektur. Hlavní město Japonska Tokio (東京) má 8,2 milionů obyvatel, včetně předměstí až cca 12 milionů.
Další významná města:
- Jokohama (横浜 3,5 mil.)
- Ósaka (大阪 2,6 mil.)
- Nagoja (名古屋 2,2 mil.)
- Sapporo (札幌 1,8 mil.)
- Kóbe (神戸 1,5 mil.)
- Kjóto (京都 1,5 mil.)
- Fukuoka (福岡 1,4 mil.)
- Hirošima (広島 1,1 mil.)
Hlavní ostrovy:
[editovat] Ekonomika
Japonská ekonomika je třetí největší na světě. Největší růst zaznamenala v druhé polovině 20. století, když v 60. letech rostla průměrně o 10% ročně, v 70. pak o 5%. Zaměřuje se hlavně na průmysl - výrobu automobilů, dopravních prostředků, elektroniky, strojírenství. Těží ze vzdělaných a disciplinované pracovní síly.
[editovat] Demografie
- muži: 62,252 mil.
- ženy: 65,183 mil.
Ekonomicky činné obyvatelstvo: 66,990 miliónu (k 31. 12. 2001)
Absolutní roční přírůstek obyvatelstva k 1. 10. 2002: cca 145 000 obyvatel
Relativní průměrný roční přírůstek obyvatelstva v roce 2002: 0,11 %
Demografické složení v roce 2002:
- děti do 15 let: 14,2 % populace
- osoby nad 65 let: 18,5 % populace
Průměrná délka dožití:
- muži 77,72 let
- ženy 84,60 let
Národnostní složení:
- Japonci (99 %)
- ostatní národnosti:
- Korejci (632 tis.)
- Číňané (381 tis.)
- Brazilci (265 tis.)
- Filipínci (157 tis.)
- Američané (46 tis.)
- Peruánci (50 tis.)
- Thajci (24 tis.)
- Britové (15 tis.)
- Vietnamci (14 tis.)
Celkem žije v Japonsku přes 1,78 mil. nejaponského obyvatelstva
[editovat] Podívejte se také na
[editovat] Externí odkazy
- Hanami Web - Inside Japan (anglicky)
- http://www.jurasholoubek.com/travel/japan.php
- http://mujweb.cz/www/maramara/japonsko/
- http://www.japonsko.info/
- Cestování – Japonsko: fotografie Nara, Kjóto a Nikko
- Úřad císařské domácnosti: japonsky, anglicky
- Nadace Tokugawa: japonsky, anglicky
Teritoria, kolonie a zámořská území: Britské indickooceánské území (GB) • Kokosové ostrovy (AUS) • Vánoční ostrov (AUS)
