Caro-Kann

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Caro-Kann, Caro-Kannova obrana (B10 - B19 dle ) je šachové zahájení charakterizované tahy 1. e4 c6 2. d4 d5. Jde o jedno z nejčastěji hraných „obranných“ polootevřených zahájení, které je oblíbené pro svoji solidnost a dynamičnost. Naproti tomu jeho nevýhodou je určitá pasivita a omezené možnosti komplikovat hru na straně černého. Pojmenováno bylo podle německých šachových mistrů Carovi a Kannovi, kteří je v 19. století podrobně zanalyzovali a používali. Velkou zásluhu na jeho rozšíření mají také Nimčovič a Capablanca, kteří byli první z hráčů světové elity, které ho hráli na světové úrovni. V modernější době je s oblibou používá například Karpov. Podle statistik bylo toto zahájení od roku 1997 až do roku 2005 v České šachové extralize hráno 122, což mu vynáší na 8. místo popularity. Svým prvním tahem připravuje černý stejně jako ve francouzské hře tah 2. .d5. Výhodou oproti francouzské obraně je, že si černý neuzavírá bělopolného střelce.

Obsah 1 Hlavní varianty 1.1 Klasický systém 1.2 Panovův útok 1.3 Zavřený systém 2 Zajimavosti

[editovat] Hlavní varianty

[editovat] Klasický systém

Obecně nejrozšířenější.

• 2. d4 d5 3. Jc3
  • 3. … dxe4 4. Jxe4
    • 4. … Sf5 (Londýnský systém)
    • 4. … Jf6 !? (Larsenova, resp. Bronštejnova hra)
    • 4. … Jd7 (Nimcovičův, resp. moderní systém)

[editovat] Panovův útok

3. exd5 cxd5 4. c4

Na nižších hráčských úrovních je často používán bílými, neboť černý musí hrát velmi pečlivě, aby vyrovnal hru. Ve velmistrovských partiích se příliš často neobjevuje, neboť na této úrovni už platí za spíše remízové zahájení.

[editovat] Zavřený systém

3. e5

• 3. … e6 4. f4 (Morozevičova hra)

[editovat] Zajimavosti

Caro-Kann je pro svou solidnost s oblibou používán černými v partiích s útočně laděnými hráči, kteří si často stěžují, že jim nesedí, neboť se v něm při správné hře černého těžko rozvíjí nějaký smysluplný útok.

Je známo, že například Michail Tal velice nerad hrával proti Caro-Kannovým specialistům a prohlašoval, že mu to zahájení nesvědčí. Navzdory tomu v něm však dosahoval paradoxně velice slušného skóre. To má ovšem jednoduché vysvětlení: jelikož bylo známo, že mu Caro-Kann nesedí, hrávali ho proti němu (v rámci primitivní šachové psychologie) i ti, co ho jinak v repertoáru neměli, aniž by si uvědomovali, že se dostávají do strašlivé nevýhody - ocitali se v zahájení, kterému pořádně nerozuměli (a které vyžaduje velice vytříbený a vycvičený poziční cit), tváří v tvář soupeři, který je (ač nerad) znal tak dobře, jako málokdo druhý a bez váhání trestal i tu sebemenší chybičku. Za těchto okolností byl už fakt, že Caro-Kann Talovi nesedí, většinou zcela bezpodstatný.