Cisterciácký řád

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Znak řádu Cisterciáků

Cisterciácký řád (latinsky Ordo Cisterciensis, OCist.) je mnišský řád založený roku 1098, ve kterém žijí mniši podle přísných zásad klášterního života hlásaných Benediktem z Nursie a navazující na benediktinskou tradici. Řád se dělí na ženskou a mužskou větev. Na přelomu 20. a 21. století řád spravoval 127 klášterů s asi 1300 mnichy a 1100 mniškami. V čele řádu stojí generální opat.

Obsah

1 Historie řádu
2 Organizace cisterciáckého řádu
3 Cisterciáci v Čechách
- 3.1 Současné funkční kláštery

[editovat] Historie řádu

Roku 1098 založil Robert, opat benediktinského kláštera v Molesme, nespokojený s tamními pořádky, s 22 dalšími mnichy klášter ve francouzském Citeaux (latinsky Cistercium - podle milníku staré římské cesty). V novém klášteře, který původně stál v neobydlené krajině věnované příbuznými opata Roberta, chtěli žít podle nezmírněných, přísně asketických regulí sv. Benedikta z Nursie.

Tento klášter se stal centrem reformního hnutí v benediktinském řádu, které se distancovalo od přepychu a okázalosti a soustředilo se na prostotu a odříkání podle hesla sv. Benedikta „Ora et labora!“ (česky Modli se a pracuj), které benediktini postupně opustili.

Po vynuceném odchodu opata Roberta zpět do kláštera v Molesme se novým představeným v Citeaux stal Alberich. Za jeho působení se mniši tohoto kláštera roku 1100 s povolením papeže Paschalise II. osamostatnili a přijali název podle svého působiště - cisterciáci. Nový řád byl podřízen přímo Svaté stolici. Opat Alberich vypracoval základní regule řádu Instituta monochorum Cisterciensum de Molismo venientium. Řádu bylo zakázáno přijímat jakékoliv církevní poplatky a stanovena povinnost manuální práce jak pro laické bratry (konvrše), tak pro samotné mnichy. Alberich zavedl také nový řádový oděv, bílý hábit s černým škapulířem.

Na formování řádu se významně podílel i třetí opat Angličan Stephan Harding, který doplnil řádové regule o tzv. Chartu caritatis. Definitivní uznání řádu proběhlo v roce 1119.

Roku 1112/13 vstoupil do kláštera v Citaux jako novic mladý Bernard, který se již 1115 jako 25letý stal opatem nově založeného kláštera v Clairvaux. Postupně se stal vůdčí duchovní osobností své doby a významně se zasloužil o rozšiřování řádu zakládáním nových klášterů. Když roku 1153 umíral, existovalo v Evropě kolem 300 (možná i 350) cicterciáckých klášterů, z toho 68 bylo založeno z Clairvaux. Cisterciáci brzy zatlačili do pozadí clunyjské mnichy. V roce 1145 byl zvolen někdejší mnich z Citeaux papežem a přijal jméno Eugenius III.

Cisterciácké kláštery se budovaly převážně v odlehlých končinách a nehostinných krajích, aby mniši nepřicházeli do kontaktu s laiky a snáze mohli dodržovat přísnou řeholní kázeň. Kolem těchto objektů se většinou nacházelo mnoho dosud neobdělané půdy, kterou začali postupně kultivovat. Na polích i zahradách pracovali cisterciáci osobně. Jejich zásluhou tak byly kolonizovány mnohé dosud pusté oblasti západní a střední Evropy. Zároveň šířili pokročilejší způsoby zemědělského hospodaření, které byly běžné ve Francii.

Cisterciácké kláštery se staly významnými hospodářskými středisky a brzy přilákaly pozornost světské společnosti. Panovníci, šlechta i církevní hodnostáři je začaly zahrnovat bohatými pozemkovými dary, takže se majetek klášterů rozrostl o nové vesnice a stovky poddaných. V důsledku toho se cisterciáci postupně vzdalovali původním ideálům. Ve 14.století se řád dostal na ústup, zatímco na popularitě nabývali žebraví mniši.

Původní požadavek prostoty se zpočátku promítl také do architektury klášterních chrámů. Cisterciácké kostely byly prosty jakékoliv sochařské či malířské výzdoby, chyběla jim barevná okna. Nádheru románských bazilik, typických pro clunyjské kláštery, vystřídala chladná krása střízlivých linií rané gotiky. Pozornost řeholníků nemělo totiž nic odvádět od soustředění se k Bohu. Ani tato zásada však neměla dlouhého trvání. Cisterciáci se zasloužili o šíření gotického slohu, v němž se posléze rovněž prosadila velkolepost a zdobnost.

V cisterciácké zbožnosti zaujímal významné místo kult Panny Marie. Uctívání Bohorodičky - matky Ježíše Krista se rozšířilo ve 12.- 13.století a vneslo do křesťanství novou citovost, inspirovanou vztahem matky a dítěte.

[editovat] Organizace cisterciáckého řádu

Již od samého počátku cisterciáckého řádu byla stanovena přísná organizační struktura. Centrem řádu se stal klášter v Citeaux, ke kterému byly postupnému zakládání vázány ostatní dceřinné kláštery. Opat kláštera v Citeaux byl pak zároveň nejvyšším představitelem cisterciáckého řádu.

V Citeaux se každoročně konalo zasedání opatů všech cisterciáckých klášterů - tzv. Generální kapitula na které se projednávaly nejdůležitější záležitosti řádu a její rozhodnutí měla charakter zákona.

Nové kláštery byly zakládány buď odštěpením z většího kláštera, fundací církevní nebo světské osoby tzv přivtělením, kdy osazení nového kláštera většinou 12 mnichy a opatem proběhlo z mateřského kláštera, který také kontroloval chod dceřinného kláštera.

Ještě do konce 12. století bylo založeno přes 500 dceřinných klášterů a celkový jejich počet v raném středověku dosáhl kolem 2000.

[editovat] Cisterciáci v Čechách

Roku 1142 byl velmožem Miroslavem (pravděpodobně z rodu Markvarticů) za vlády českého krále Vladislava II. na přímý popud olomouckého biskupa Jindřicha Zdíka založen cisterciácký klášter v Sedlci u Kutné Hory, který je nestarším cisterciáckým opatstvím v Čechách.

Roku 1144 byl Vladislavem II. založen klášter Plasy.

V roce 1196 byl založen klášter v Oseku.

Před rokem 1233 byl založen u Tišnova Konstancií Uherskou klášter Porta Coeli.