Dabing
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dabing (fonetický přepis anglického „dubbing“) je proces, při kterém jsou filmové dialogy v jednom jazyce nahrazeny dialogy v jiném jazyce a ostatní zvukové složky filmu (ruchy, hudba) zůstanou nezměněny.
[editovat] Tvorba dabingu
K tvorbě dabingu jsou vždy potřeba tzv. mezinárodní pásy, což je záznam zvuku filmu, ve kterém jsou různé elementy (hudba, zvukové efekty, dialogy) rozděleny do různých zvukových stop a je tudíž možno měnit pouze jednu z nich.
V dřívějších letech vznikal dabing pomocí tzv. smyček, které vznikly fyzickým rozstříháním filmového pásu na několikaminutové části, které byly slepeny (a tím vznikly nekonečné smyčky). Každá smyčka pak byla ve studiu promítána nekonečně dokola tak dlouho, dokud se přítomným hercům nepodařilo namluvit všechny repliky v dané smyčce ke spokojenosti dabingového režiséra.
Od tohoto postupu se upustilo s příchodem videokazet a digitální techniky. Definitivně přestal být používán po roce 1990.
Dnes je celý postup kompletně digitální, což mj. znamená, že herci chodí do dabingového studia po jednom a dabují zvlášť, tj. nejdříve namluví všechny své repliky postava X, pak postava Y, pak postava Z, aniž by se tito tři herci museli někdy setkat (i když ve filmu mají jejich postavy společné scény).
V případě drahých dabingů pro kina je běžné, že se natočený zvuk odešle do původního (hollywoodského) studia, které film natočilo, a zde je smíchán tak, aby přesně odpovídal původnímu zvukovému mixu. U náročných projektů může dabing vznikat i několik týdnů a stát okolo půl milionu Kč. U filmů pro video/televizi může být dabing hotov za jedno odpoledne.
Dabing zhotovený pro kina je většinou používán i pro DVD, video a televizi, ale existují i výjimky (především u starších filmů, kde nevyhovuje technická kvalita dabingu nebo pokud je nákup práv k dabingovému dílu nákladnější než tvorba nového).
Protože poptávka po dabingu je velká (především pro televizi a video), existuje v Česku nejméně tucet dabingových studií.
