Egypťan Sinuhet

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Egypťan Sinuhet (finsky Sinuhe egyptiläinen) je historický román finského spisovatele Mika Waltariho. Poprvé byl publikován ve Finsku v roce 1945. Je to nejúspěšnější autorův román. Děj je zasazen do starověkého Egypta, přibližně 1300 let před naším letopočtem, hlavním hrdinou je královský lékař.

Waltariho styl je ojedinělý především tím, že ač se jeho dílo odehrává v minulosti, můžeme v ději této knížky najít prvky, které jsou nesmrtelné a důmyslně se prolínají s dnešní dobou. Autor, silně ovlivněný svými zážitky z 2. světové války, poukazuje na důležitost a víru v základní lidské hodnoty, jako je svoboda a tolerance. Sám Waltari údajně v jednom rozhovoru prohlásil :,, psal jsem o své vlastí době v historickém převleku“.

Kdo vlastně byl Waltariho Sinuhet? Z části pravdivý a z části smyšlený příběh se odehrává během 18. faraónské dynastie. Jeho příběh začíná na pískem zaprášeném a Nilem omývaném území starověkého Egypta. Chudý vesetský lékař Senmut a jeho žena Kipa naleznou během období záplav malou rákosovou loďku, jak se poklidně houpe na nilské hladině. Jaké je jejich překvapení, když v ní naleznou malého, ba snad i právě narozeného chlapce. Dítě označí za dar bohů, dají mu jméno Sinuhet a s neutuchající radostí jej přijmou za vlastního. Chlapec vyroste v nadaného, chytrého a na to, že zřejmě pocházel z prosté egyptské rodiny, až neobyčejně pohledného mládence. Během svého dospívání se Sinuhet rozhodne stát se lékařem, nastoupí proto do chrámové školy a po dlouhé roky nevkročí do Vesetských ulic. Celé jeho dospívání však provází pochyby o skutečné síle bohů a starých tradic. Nezkušenost předčasně vyspělého chlapce se brzy projeví, když se Sinuhet nechá vlákat do záludných intrik bastetské kněžky Nefernefernefer. Na její naléhání rozprodá majetek jak svůj, tak později i svých rodičů. Mladý lékař je zdrcen vlastním chováním, neví co si má vlastně sám se sebou počít, a proto spolu s věrným otrokem Kaptahem utíká do dobrovolného vyhnanství do Sýrie.

Zde se mu podaří vybudovat mezi ostatními lékaři pověst výtečného odborníka. Díky svým pro mnohé takřka neuvěřitelným lékařským výkonům bohatne, ale vzpomínky na hořkou minulost jej stále pronásledují, a tak smutně opouští Sýrii a vydává se vstříc novým cestám a poznáním . Sinuhetovi se během jeho dlouhého putování podaří navštívit i magické mořské ostrovy, dnešní Krétu. Poodhalí roušku tajemství, jež jako pavučinová síť omotává příběhy místního náboženství a po mnoha šťastných i nešťastných zážitcích se vrací zpátky do rodného Egypta.

Tady se zatím nový panovník Achnaton k velké nelibosti kněžstva a obyvatel země pokouší nastolit kult nového boha. Dosavadní božstva a hlavního Amona má nahradit jediný sluneční bůh Aton. Bezradný Faraón žádá o pomoc jak Sinuheta, tak i jeho dávného přítele Haremheba, silného pouštního bojovníka. Haremheb je pověřen, aby nenásilně potlačil vzporu proti Atonovi a odrazil veškeré nepřátele, kteří jako neodbytné mouchy stále doráželi na Egypt. Sinuhet se mezitím zamiluje do Merit, chudé dcery hostinského, jež ho okouzlí svou neobyčejnou moudrostí a laskavostí. Nedlouho poté však musí společně s Haremhebem odcestovat do války, a když se vrátí, nečeká jej jenom Merit, ale i jeho prvorozený syn. Sinuhet, zaplněn stále větším neklidem, je nucen se odstěhovat do Achnatonu, nového hlavního města, vystavěného jako Atonova oáza. Poklidná idyla však netrvá dlouho. Jak doba plyne, nepřátelství lidu je čím dál větší a Atonovi odpůrci stále výbojnější. Při jedné krvavé vzpouře mezi Atonovými a Amonovými stoupenci je ve Vesetu zavražděna i Merit a Sinuhetův syn. Sinuhet ztrácí chuť žít, připadá si jak prázdná skořápka a vše mu připadá čím dál marnější. Postupně se proti panovníkovi plánuje spiknutí, do kterého jsou zapojeni Amonovi kněží, Haremheb, mocný kněz Aj a nakonec i samotný Sinuhet, jenž se pro dobro své země rozhodne podat faraónovi smrtící jed.

V zemi, rozvrácené stálými náboženskými vzpourami a boji, se moci chopí Haremheb. Aby však potvrdil vlastní nárok na trůn, nechá zapsat své chudé rodiče do knihy vyšší vrstvy a pro spojení s posvátnou božskou krví se ožení s princeznou Beketamon. Sňatek s Beketamon však není jednoduchá záležitost, neboť princezna je již dlouhou dobu zaslíbena chetitskému princi Šubattuovi. I zde musí nastoupit Sinuhetovo lékařské umění a mladý princ je důmyslně otráven. Tím sice Sinuhet zachránil egyptský trůn před Chetity a věnoval jej do rukou Haremhebovi, stále jej však provázely neodbytné sny, plné myšlenek na správnost jeho počínání a na jeho původ. Již věděl kým ve skutečnosti je a ironicky sledoval boje o trůn, neboť jediná osoba, jenž se mohla nazývat synem bohů byl on sám. Ještě za Achnatonova života se shodou náhod dozvěděl, že je utajeným potomkem dřívějšího faraóna a jeho mladičké manželky. Byl vložen do rákosové loďky a poslán po proudu Nilu, aby si nikdy nemohl nárokovat své právo na trůn před synem faraóna a královské manželky Tij. Nicméně osud kdysi zamíchal kartami a Sinuhetovi nezbylo nic jiného něž svůj původ tajit. A tak se nyní moci chopil Haremheb.

Faraón Haremheb velmi cestoval, podnikl mnohé, někdy méně, někdy více úspěšné výpady vůči svým nepřátelům a pomalu obnovoval vojenskou stabilitu Egypta. Sinuhet zatím začal opět provozovat své lékařské umění, ale netajil se vlastními názory na boje, války či samotného faraóna, neboť za ně těžce zaplatil vlastními zkušenostmi a již se nechtěl podílet na dalších lžích. To se mu stalo osudným, neboť Haremheb obávající se Sinuhetových znalostí, učinil rozhodný krok. Nechal Sinuheta poslat do vyhnanství, kde tento starý lékař sice žil v bohatství a pohodlí, nicméně již nikdy nesměl spatřit nikoho jiného, než svou starou služku a jeho nohy již nikdy nesměly vstoupit na posvátnou půdu starověkého Egypta.

Tento článek o literatuře je pahýl. Můžete pomoci Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.