František Schmoranz
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
František Schmoranz (28. prosinec 1814 Bělá u Rychnova nad Kněžnou – 4. duben 1902 Slatiňany) byl významný architekt, stavitel a restaurátor.
Vystudoval Vídeňskou akademii a v roce 1834 přišel do Slatiňan, kde se usadil. Svým výtvarným přesvědčením byl novogotik, což podle názorů dnešních odborníků ublížilo arciděkanskému chrámu v Chrudimi nebo zámku ve Žlebech, které restauroval. Ve své době však patřil mezi nejvýznamnější české architekty. Při svých pracích bezohledně odstraňoval pozdější přístavby. V letech 1867–1876 restauroval katedrálu Sv. Ducha v Hradci Králové. Zúčastnil se též soutěže na projekt Národního muzea kde skončil jako druhý. V roce 1892 postavil v Trenčianských Teplicích známé vanové koupele v maurském slohu.
V Pardubicích dokonce zachránil dominantu města – Zelenou věž, která měla podle projektu na výstavbu nové radnice být zbourána. Schmoranz tehdy poslal dopis do Vídně a na jeho základě nebylo zbourání Zelené věže povoleno. Starou renesanční radnici se mu však zachránit nepodařilo.
Podílel se i na rozsáhlých rekonstrukcích a dostavbách zámku ve Slatiňanech kde žil a založil stavitelský rod. Všichní jeho čtyři synové vystudovali architekturu ve Vídni a Paříži. Podle návrhu Schmoranze byla v letech 1860 - 1863 vystavěna neorománská kaple Povýšení svatého Kříže v Chotěboři, dále pak v tomto městě jím byl celkově rekonstruován původně gotický farní kostel svatého Jakuba Většího (kolem roku 1890).
