Geiserich
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tento článek potřebuje doplnit či upravit bibliografii. Můžete Wikipedii pomoci tím, že na konec článku přidáte (resp. upravíte) sekci „Bibliografie“, kde uvedete knihy, ze kterých lze o daném tématu čerpat více informací. Ideální formát údajů naleznete v článku Citace. Přidávejte knihy s rozmyslem – jak do kvantity (aby bibliografie nebyla nepřiměřeně dlouhá), tak do kvality (přidávejte jen knihy, které dané téma skutečně postihují).
Geiserich (asi 389 – 25. ledna 477) byl král Vandalů a Alanů v letech 428 – 477 a jedna z klíčových postav doby stěhování národů. Za jeho vlády se kmen Vandalů ocitl mezi mocnými politickými hybateli tehdejší Evropy.
Geiserich (jeho jméno může znamenat Caesar-král nebo také kopí-král) byl nemanželským synem krále Godigisela. Měl se narodit někdy kolem roku 389 u jezera Balaton. Po Godigiselovi se stal králem Geiserichův nevlastní bratr Gunderich, který zemřel v roce 428. Až poté Geiserich nastoupil na otcův trůn. Vandalové v té době sídlili v dnešní Andalúsii (která po nich přijala své jméno), kam se přesunuli v roce 406 spolu s Alany a Svéby.
Geiserich se brzy ukázal jako schopný a silný panovník, který je schopen být Římanům aktivním politickým a vojenským protihráčem. Vandalové trpěli útoky Vizigótů a proto se Geiserich rozhodl přesunout kmen na jih, do severní Afriky. Vandalská říše měla od roku 419, kdy porazila Římany u Brakary, i loďstvo, které ohrožovalo především severoafrické pobřeží. V roce 429, kdy se mezi sebou ve sporu ocitli Bonifatius, římský správce provincie Severní Afrika a římský senát, Geiserich převezl na lodích 80 000 svých lidí do Afriky. (Někdy se dokonce a asi nesprávně uvažuje, že ho do Afriky pozval sám Bonifatius). Zde dokázal vojensky porazit římské vojsko a obsadit území dnešního Maroka a severního Alžíru. Při obléhání Hippa Regia v roce 438 zemřel sv. Augustin. Jediným významným městem, které nebylo Vandaly dobyto, zůstalo Kartágo. O rok později byl západořímský císař Valentinián III. nucen uznat Geisericha jako krále nově získaných území a tak vzniklo první nezávislé germánské království na území západořímské říše.
V roce 439 Geiserich získal i Kartágo a s ním velkou část římského loďstva kotvícího v jeho přístavu. Kartágo se stalo novým hlavním městem a rozrostlá flotila hlavní námořní silou ve Středomoří, díky které Vandalové obsadili Sicílii (v letech 440-442), Sardínii, Korsiku a Baleáry. V roce 442 Římané uznali vandalskou držbu Kartága a nezávislost vandalského království a uznali jejich držbu i nad dosud římskou částí Alžíru.
Ve vnitřní politice byl Geiserich poměrně nábožensky benevolentní. Katolictví nebylo pronásledováno, pouze jeho blízcí poradci museli přestoupit na ariánství (sám byl arián). Katolíci a bohatí Římané byli znevýhodnění daňově.
V roce 455 byl císař Valerián III. zavražděn a trůn uzurpoval Petronius Maximus. Geiserich 31. května 442 přistál se svými muži v Itálii, protože smlouvu z roku 442 s uzurpací trůnu považoval nadále za neplatnou. Před branami Říma byl žádán papežem Lvem I., aby neproléval krev obyvatel Města a když toto Geiserich slíbil, byl vpuštěn dovnitř. Přestože se jméno Vandalů v negativním významu přeneslo až do současnosti. Vandalové si odnesli zlato, stříbro a další drahocenosti. Z Říma byla odvezena kromě dalším bohatých lidí jako rukojmích, za které požadovali výkupné, i vdova po Valeriánovi III. Eudoxie a její dcery, včetně Eudocie, která se stala manželkou Geiserichova syna Hunericha. V roce 468 se obě části římského impéria spojily, aby si podmanily Geiserichovu říši a ukončily nájezdy jejich lodí. Tažení se ukázalo neúspěšným, východořímský císař Zeno s Geiserichem v roce 475 uzavřel mír a Geiserich ovládal Středomoří až do své smrti v roce 477.
