Grazia Deleddaová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Grazia Deledddaová

Grazia Deleddaová (27. září 1875, Nuoro, Sardinie - 15. srpna 1936, Řím) byla italská spisovatelka, nositelka Nobelovy ceny za literaturu za rok 1926.

Obsah

1 Život
2 Dílo
3 Česká vydání
4 Externí odkazy

[editovat] Život

Grazia Deleddaová pocházela ze Sardinie z početné a poměrně zámožné selské rodiny. Vychodila jen základní školu a poté se vzdělávala sama, především četbou knih Alexandra Dumase, Edmonda de Amicise, Paula Bourgeta a dalších. Jako mladinká začala psát poněkud naivistické povídky se sardinskou tématikou, které vycházely v letech 1888-1889 v časopisech pro ženy Ultima moda a La Sardegna. Svou první knižní sbírku povídek V modři vydala roku 1890. Díky románu Poctivé duše (1895) si mladé spisovatelky všimli známí literáti a kritici té doby. Roku 1900 se v Palermu seznámila s úředníkem Palmirem Modesanim, za kterého se záhy provdala a odjela s ním do Říma, kde zůstala až do své smrti.

V Římě Grazia Deleddaová spisovatelsky dozrála. Ve svých dílech již tolik nepropadala sentimentu a snažila se zobrazit drmatické osudy svých postav s jakýmsi veristickým odstupem. Základem její inspirace i nadále zůstali romantické milostné příběhy a pověsti z rodné Sardinie, které však na pozadí drsné krásy a malebných zvyků ostrova zobrazovala s hlubokou psychologií postav, a životní dramata svých hrdinů líčila jako odvěký mýtus. Autorčiny prozaické práce z venkova postihují do té doby málo známý svéráz ostrova a jejího typicky vášnivého lidu. Vnitřní napětí jejích děl vychází z osudových komplikací v lidském životě jako jsou projevy a důsledky lidských slabostí, tělesné pokušení, pocit viny a hříchu i pozdní lítosti.

Stilistická a obsahová úroveň autorčiných románů a novel neustále vzrůstala a svůj vrchol našla především v románech Elias Portolu (1903) a Třtina ve větru (1913). Roku 1926 obdržela spisovatelka Nobelovu cenu za literaturu „za její literární dílo inspirované vznešeným idealismem, které s plastickou názorností líčí život na rodmém ostrově a s hlubokým pochopením a sympatií pojednává o všeobecně lidských problémech“ (citace z odůvodnění Švédské akademie).

Je sice pravda, že v současnosti není dílo Grazie Deleddaové již příliš známé, ale ve své době to bylo přesvědčivé a významné svědectví o životě na Sardinii na počátku 20. století.

[editovat] Dílo

Sangue sardo (1888, Sardinská krev), povídka vydaná časopise Ultima Moda,
Il castello di San Loor (1889, Zámek v San Loor), povídka vydaná časopise La Sardegna,
Nell'azzurro (1890, V modři), sbírka povídek,
Amore Regale (1891, Královská láska), sbírka povídek,
Racconti sardi (1894, Sardinské povídky), sbírka povídek,
Anime Oneste (1895, Poctivé duše), román,
Paesaggi sardi (1897, Sardinské krajiny), básnická sbírka,
Il vechcio della montagna (1900, Stařec z hor), román,
Dopo il diverzio (1902, Po rozvodu),
Elias Portolu (1903, Eliáš Portolu), román, česky též jako Jižní láska, drama morálky, vášní a viny, líčící zničující lásku hlavního hrdiny k bratrově ženě a jeho hledání lásky k Bohu.
Cenere (1904, Popel), česky jako Rozmary osudu, román, ve kterém autorka vyjídřila své pojetí života jako viny a vykoupení a kde všechno, „život, smrt, člověk“ je jen popel.
La via del male (1906, Cestou zla), román, příběh lásky a zrady, kde se mladá vdova provdá za svého bývalého mlience, manželova vraha, a život s ním chápe jako vykoupení jejich společné viny.
L'edera (1908, Břečťan), román, příběh ženy, která je z lásky ochotna i vraždit, aby zachránila rodinu svého milence před úpadkem.
Il nostro padrone (1909, Náš pán), román, ve kterém autorka předkládá svou tezi životní fatality, jež nás nutí podřídít se vůli toho, kdo náš život ovládl.
Odio vince (1912, Nenávist vitězí), divadelní hra,
Colombi e sparvieri (1912, Holubice a jestřábi), román, ilustrace života v malé sardinské vesncici, rozdělené rivalitou dvou rodin.
Chiaroscuro (1912, Klatba), sbírka povídek,
Canne al vento (1913, Třtina ve větru), román, příběh sluhy, který je ohýbán vůlí silněhšího jako třtina.
Marianna Sirca (1915), román, lyrický příběh nešťasné lásky emancipované Marianny a bandity Simana.
Il fanciullo nascosto (1915, Ztracený chlapec), sbírka povídek,
L'incendio nell'oliveto (1918, Požár mezi olivami), román,
La madre (1920, Matka), román,
La Grazia (1921, Milost), melodrama,
Il dio dei viventi (1922, Bůh živých),
La fuga in Egitto (1925, Útěk do Egypta), román,
Il paese del vento (1931, Větrný kraj), román,
Sole d'estate (1933, Letní slunce), sbírka povídek,
La chiesa della solitudine (1936, Chrám samoty),
Cosima (1937), autobiografický román vydaný posmrtně.
Il cedro del Libano ((1939), sbírka povídek vydaná posmrtně.

[editovat] Česká vydání

Poctivé duše, V. Kotrba, Praha 1903, přeložila Leopolda Pölzelbauerová,
Jižní láska, Josef R. Vilímek, Praha 1908, přeložil František Kroutil,
Pokušení (sardinské povídky), Adámek, Praha 1908, přeložil Josef Helm,
Rozmary osudu, Josef R. Vilímek, Praha 1911, přeložil František Kroutil,
Sardinské povídky, Jan Otto, Praha 1912, přeložil H. Hackenschmid,
Náš pán, Národní politika, Praha 1917, přeložil František Kroutil,
Na nové vinici (sardinské povídky), Laichter, Praha 1920, přeložil A. Truksa,
Ze sardinských hor, Alois Hynek, Praha 1925, přeložil František Kroutil,
Cestou zla, B. Janda, Praha 1926, přeložila František Kovárna,
Útěk do Egypta, Přítel knihy, Praha 1928, přeložila Otakar Hink,
Eliáš Portolu, Jan Otto, Praha 1930, přeložila Nina Tučková,
Klatba, Nakladatelské družstvo Máje, Praha 1939, přeložila Nina Tučková,
Ztracený chlapec, SNKLU, Praha 1963, vybrala Alena Hartmanová, přeložil Václav Čep,
Holubice a jestřábi, Vyšehrad, Praha 1991, přeložil Václav Bahník.