Honitba
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Honitba je pozemek, na kterém je povoleno vykonávat právo myslivosti. Jedna honitba může obsahovat více pozemků od různých vlastníků. Pozemky, na kterých není myslivost povolena, se nazývají nehonební.
Specifické postavení se přisuzuje oborám a bažantnicím, které se mohou brát jako samostatná zařízení.
Podle způsobu vlastnictví se honitby dělí na vlastní a společenstevní. Rozdělení se objevilo po roce 1848, kdy vydal císař František Josef I. v Olomouci Říšský patent o myslivosti č. 154, který spojil právo myslivosti s vlastnictvím půdy.
[editovat] Vlastní honitba
Jako vlastní honitba se označují pozemky, které jsou ve vlastnictví člověka, který na nich vykonává právo myslivosti. Od roku 1962 do roku 1992 tento druh honitby přestal existovat, když bylo následkem zákona o myslivosti č. 23/1962 právo myslivosti odloučeno od vlastnictví pozemku a stalo se doménou organizací, jako byly státní lesy, státní statky a JZD.
[editovat] Společenstevní honitba
Jako společenstevní honitba se označují pozemky, na kterých vykonává právo myslivosti myslivecký spolek, který si možnost vykonávání myslivosti na pozemcích pronajímá od jednotlivých vlastníků, případně od subjektu, který má pozemky pronajaté (například zemědělské družstvo).
