Hora Svaté Heleny
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
| Mount St. Helens | |
|---|---|
 |
|
| Těleso Mount St. Helens zrcadlící se v jezeře. | |
| Pohoří | Kaskádové pohoří |
| Vrchol | 2549 m |
| Světadíl | Severní Amerika |
| Státy | USA |
| Prvovýstup | 1853 – Thomas J. Dryer |
| Horniny | sopečné |
| Poznámka | nejlépe zdokumentovaná exploze |
Hora St. Helens (anglicky Mount St. Helens) je stratovulkán nacházející se v severní části Kaskádového pohoří ve státě Washington USA, který je tvořen z lávy smíšené se sopečným prachem. Byla pojmenována po britském diplomatovi lordu St. Helens. Sopka je jedním ze 160 aktivních vulkánů z tzv. skupiny Pacifického kruhu ohně. Poslední známá erupce proběhla mezi lety 2004 až 2006.
Hora St. Helens se nachází přibližně 55 km západně od sopky Mount Adams, který je nejvýchodnější částí Kaskádového pohoří, a 80 km od Mount Rainier - největšího vulkánu oblasti. V porovnání s ostatními vulkány v oblasti je St. Helens nejmladší sopkou, která vznikla teprve před přibližně 40 000 lety. Hlavní kužel, který byl zničen explozí v roce 1980, byl vytvořen během 2 200 let aktivity. Sopka je nejaktivnější sopkou v oblasti za posledních 10 000 let.
[editovat] Erupce v roce 1980
Dne 18. května 1980 došlo na symetrickém kuželu sopky k nejlépe dokumentované erupci v historii lidstva. Během jediné erupce bylo zničeno 1 400 metrů sopky. Došlo ke zhroucení horní části kužele, který po sobě zanechal kalderu podkovovitého tvaru. Následným výlevem magmatu došlo k tomu, že se severní bok sopky vyklenul a následně zřítil jako lavina drtě, což se projevilo jako explozivní erupce.
Lavina bahna, kamenní a sutě se řítila rychlostí až 75 m/s a dostala se do vzdálenosti přes 25 km. Nashromážděné úlomky byly schopné vyplnit údolí až do výše 195 m. Směs horkých plynů a lávy, která se řítila před lavinou, měla za následek zničení přibližně 10 miliónů stromů na ploše, která odpovídala cca 600 km2. Pozdější zřícení sopečné základny mělo za následek i vznik pyroklastických proudů, které dosahovaly teploty až 700 °C. Během erupce mimo škody na okolních porostech došlo i k úhynu přibližně 2 000 jelenů a ke smrti vulkanologa Davida A. Johnstona.
Následná ekologická katastrofa měla i jeden pozitivní efekt pro vědecký svět, který získal neocenitelné místo, kde mohl pozorovat následnou obnovu zcela zničeného ekosystému. Z pozorování vyšlo najevo, že obnova porostu a návrat živočichů probíhá mnohem rychleji než vědci předpokládali.
