Ingmar Bergman

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Ingmar Bergman (* 14. července 1918 Uppsala) je švédský filmový a divadelní režisér, spisovatel a dramatik, jeden z nejvýznamnějších autoských filmařů 20. století.

Matka Karin Bergman, rozená Åkerblom, byla zdravotní sestra a pocházela z vážené rodiny. Otec Erik Bergman byl pastorem státní luteránské církve. Ve 30. letech 19. století se otec stal farářen farnosti Hedvigy Eleonory v Östermalmu ve Stockholmu. Ingmar Bergman zde vyrůstal v přísném religiózním prostředí, což se pozdějí promítlo i do jeho tvorby. V letech 1937–40 studoval na Stockholmské univerzitě literární historii, ale jeho zájem si postupně získávalo divadlo a následně i film. Po promoci dělal režijního praktikanta v Stockholmském divadle. V té době uveřejnil několik svých novel a napsal řadu her, např. Kašpárkova smrt (Kaspers död, 1942) či Rakel a uvaděč (Rakel och biografvaktmästaren, 1946). Ve věku 26 let se stal ředitelem Hälsingborgského městského divadla a nejmladším ředitelem divadla v Evropě vůbec. Byl i režisérem Geteborgského městského divadla (1946–49), Městského divadla v Malmö (1953–60) a v Královském dramatickém divadle ve Stockholmu (1960–66, z toho poslední tři roky jako ředitel).

Bergmanovy filmy se často zabývají existenciální otázkou, smrtí, osaměním, pravdou a vírou.

[editovat] Manželství

Ingmar Bergman byl pětkrát ženatý:

1945 s Else Fisher
22. července 1945 – 1950 s Ellen Lundström
1951–1959 s Gun Grut
1959–1969 s Käbi Laretei
11. listopadu 1971 – 20. května 1995 s Ingrid von Rosen.

První čtyři manželství skončila rozvodem, páté trvalo do smrti jeho ženy, která zemřela na rakovinu žaludku.

Dcera Eva Bergman (* 1945) je režisérkou stejně jako syn Daniel Bergman.

Celkově má Bergman devět (přiznaných) dětí, z nichž známí jsou např. Anna Bergman, herec Mats Bergman, kapitán letadla Ingmar Bergman Jr. či spisovatelka Linn Ullmann, kterou měl s Liv Ullmannovou.

[editovat] Ocenění

V roce 1971 na slavnosti předávání Cen Akademie obdržel Bergman Pamětní cenu Irvinga G. Thalberga. Tři z jeho filmů vyhrály Cenu Akademie za nejlepší zahraniční film: Pramen panny v roce 1961, Jako v zrcadle v roce 1962 a Fanny a Alexandr v roce 1984.

Šest jeho dalších filmů bylo na Ceny Akademie nominováno:

Lesní jahody (1959)
Jako v zrcadle (1962)
Šepoty a výkřiky (1973)
Tváří v tvář (1976)
Podzimní sonáta (1978)
Fanny a Alexandr (1982)

Mnozí filmoví tvůrci po celém světě včetně Woodyho Allena, Roberta Altmana či Andreje Tarkovského uvádějí Bergmanova díla jako významný zdroj inspirací pro svou tvorbu.