Jan Malík

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Jan Malík (15. února 1904, Příbram – 24. července 1980, Praha) byl významný český loutkař. Kromě jiného byl jedním z předních iniciátorů založení loutkářské katedry Divadelní fakulty AMU v Praze, kde následně sám také přednášel, a to režii a dějiny loutkového divadla. Právě on se zasloužil o obnovení činnosti mezinárodní loutkářské organizace UNIMA stejně jako o založení dodnes fungujícího Muzea loutkářských kultur v Chrudimi.

[editovat] Život

Jan Malík se narodil 15. února 1904 v Příbrami. Vystudoval klasickou filologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Roku 1930 získal titul PhDr. Krátce působil i jako gymnaziální profesor.

Zpočátku se angažoval jako amatérský loutkoherec. V Praze to bylo poprvé v roce 1923 v libeňském Sokolu. Ještě koncem 20. let, tedy v době studií na Karlově univerzitě, se začal projevovat Malíkův zájem o loutkové divadlo i v rovině teoretické, a tak se nedlouho poté stal hlavním spolupracovníkem šéfredaktora časopisu Loutkář Jindřicha Veselého. Svou činnost ale dále rozvíjel a již od 30. let se věnoval také autorským textům a režii. Nutno poznamenat, že v jeho osobnosti se snoubilo nejen umělecké cítění a nadání, ale také dobré organizační schopnosti, kterých v oblasti loutkového divadla v dalších letech hojně využil. Vedle zmiňovaného Sokola se jeho působiště rozrostlo a v letech 1934 – 1939 působil také jako režisér Loutkového divadla Umělecké výchovy v Praze-Vinohradech.

V Libni v roce 1939 spolu s dalšími stejně nadšenými amatérskými loutkáři, z jejichž řad pak vyšlo několik zakladatelů a budoucích členů již profesionálního souboru Ústředního loutkového divadla v Praze (ÚLD) založil Skupinu PULS (Pražská Umělecká Loutková Scéna).

Jan Malík zemřel 24. července 1980 v Praze.

[editovat] Ústřední loutkové divadlo v Praze

Dne 27. září 1949 Malík založil Ústřední loutkové divadlo (ÚLD) v Praze. ÚLD se stalo jednou z prvních profesionálních loutkových scén v celém tehdejším Československu. Malík zakládal ÚLD se svými spolupracovníky z velké míry po vzoru Ústředního loutkového divadla Sergeje Obrazcova v Moskvě. Nutno zmínit, že Obrazcov měl na Malíka mimořádný vliv. Právě na základě zkušeností z Obrazcovova divadla Malík provedl modernizaci českého loutkářství – zasadil se o používání nových typů loutek, především „javajek“, které nahradily tradiční lidové marionety. Tento počin bývá někdy označován jako tzv. tyčková revoluce.

Svou činnost zahájilo Ústřední loutkové divadlo dne 26. února 1950 premiérou hry Aloise Jiráska Pan Johanes.

Malík byl až do roku 1966 vůdčí osobností divadla. Byl v podstatě výhradním režisérem všech inscenací, které z valné většiny realizovat s hlavním výtvarníkem divadla Vojtěchem Cynibulkem. Právě Cynibulk výrazným způsobem ovlivnil a nasměroval výtvarný profil divadla. Vedle něj tu však působili i další výtvarníci – za všechny jmenujme alespoň Václava Havlíka.

[editovat] Související prameny

• Davídek, Jiří: 30 + 5 let ÚLD (Ústredního loutkového divadla). Ústrední loutkové divadlo, Praha 1980.
• Halík, Jindřich: Ústrední loutkové divadlo 1950–75. Ústrední loutkové divadlo, Praha 1975.
• Kolár, Erik (ed.): Ústrední loutkové divadlo 1950–65. Ústrední loutkové divadlo, Praha 1965.
• Malík, Jan: České a slovenské loutkové divadelnictví. Státní pedagogické nakladatelství, Praha 1965.
• Malíková, Nina (ed.): Dr. Jan Malík – osobnost a tvůrce. Sdružení pro vydávání časopisu Loutkář, Praha 2004.
• Nahlédnutí do historie divadla Minor. 20. prosince 2005.
• Nešporová, Renata: Loutková divadla v Praze. Vydavatelství vnitřního obchodu, Praha 1960.
• Typologie loutek. 5. prosince 2005.
• Vavruška, Eduard (ed.): Loutkové divadlo nejmenším. Divadelní ústav, Praha 1979.