Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka (kol. 1570 - 1616), byl velmi vzdělaný šlechtic a zajímavá postava české historie. Byl synem Mikuláše IV. z Hazmburka (a tedy vnukem Jana IV. z Hazmburka) a jeho druhé manželky Anny Doroty Popelovny z Lobkowicz), která krátce po porodu jediného syna zemřela.
Roku 1602 si vzal za manželku Polyxenu z Minkvic, se kterou měl později celkem sedm dětí, z toho pět synů. S jedním z nich, Jaroslavem Maximilianem, Hazmburkové vymřeli po meči.
V letech 1610 až 1616 zastával úřad prezidenta apelačního soudu. Pan Zajíc byl štědrým mecenášem, zajímal se o alchymii a různé vědy, na svém zámku Budyni hostil mimo jiné i Tychona de Brahe. Také vlastnil bohatou alchymistickou knihovnu a často se chlubíval, že na alchymii vydal víc peněz než samotný císař Rudolf II. Tyto neobyčejné záliby a rozsáhlá renesanční přestavba jeho sídel ho však stály celé jeho jmění, nakonec veškerý svůj majetek musel prodat a své potomky zanechal v naprosté chudobě. Do konce života pak setrval u apelačního soudu a žil jen z prezidentského platu.
[editovat] Děti Jana Zbyňka Zajíce z Hazmburka
- Anna Marie (1603 – 15. července 1638)
- Jan Mikuláš (6. srpna 1604 – 1634)
- Kateřina Zykuna (po 1605 – ?)
- Oldřich Václav (asi 1606 – po 1617)
- Vilém Jan (asi 1609 – asi 1654)
- Jiří (asi 1611 – ?)
- Jaroslav Maximilian (Mikuláš) (1614 – 1663)
