Císař
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Slovo císař pochází podobně jako německé Kaiser a slovanské царъ (car) z latinského caesar a v Evropě popisuje monarchu nejvyššího řádu. Je analogický s označením vladařů Persie (velkokrál), Egypta (farao), Číny, Japonska, Koreje a Annámu (Vietnamu). Od roku 1878 se titul vztahoval i na anglického krále coby vládce Indie. Císařský titul mnohdy náležel monarchům, kteří vládli mnohonárodnostním říším.
Zvlášní kapitolou je pak status císaře Svaté říše římské.
[editovat] Čína
V raně historické Číně nesli vládci titul wang (王), „král“. Prvním císařem se prohlásil král Čeng, vládce státu Čchin, poté, co si roku 221 př. n. l. podrobil poslední z ostatních čínských království. Nově přitom vytvořil titul chuang-ti (皇帝), znamenající zhruba „svrchovaný panovník“, který v evropských jazycích překládáme jako „císař“. Použil přitom znaky, kteými byli předtím označováni výhradně bájní vládci z dávných dob, takzvaní 三皇五帝 (san-chuang wu-ti) – tři Vznešení a pět Vladařů. Titul chuang-ti (běžně se užívalo i zkrácené jednoznakové podoby chuang, nebo ti) pak nesli vládci Číny po následujících 22 století až do zrušení císařství a ustavení Čínské republiky roku 1912. Na císařském trůně se v Číně vystřídalo mnoho dynastií, neboť pro Číňany byla císařská moc odvozena od mandátu Nebes, který mohl být nehodnému vládci odejmut. Podle tradiční čínské představy byl císař, zvaný též tchien-c' (天子) „syn Nebes“ suverénem nad celým světem (tchien-sia 天下 „Podnebesím“) a ostatní panovníci jsou pouze jeho vazaly. Toto pojetí (uplatňované i v diplomatických vztazích s evropskými zeměmi) bylo opuštěno teprve po takzvané První opiové válce ve 40. letech 19. století.
