Joséphine de Beauharnais
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Marie-Joseph-Rose de Tascher (23. června 1763 – 29. května 1814) francouzská císařovna, manželka Napoleona Bonaparta.
Obsah |
[editovat] Dětství
Josefína se narodila na francouzském ostrově Martinik ve zchudlé ale urozené rodině Tascherů. Vyrůstala na třtinových plantážích, daleko od Paříže a od škol pro dívky z dobrých rodin. I když byla velmi příjemná a hodná, její zvyky a postoje vzbuzovaly spíše než vznešené pařížské chování dojem koloniální plantáže. Dalším dědictvím jejího rodiště byly navíc černé a zkažené zuby, které byly zapříčiněny konzumací martinické ,cukrem přesycené, stravy v jejím dětství.
[editovat] První manželství
V roce 1779 se vdala za důstojníka vikomta Alexandra de Beauharnais. Původně si měl vzít její sestru, ale po její smrti v roce 1777 souhlasil, že si vezme Josefínu. Toto manželství nebylo příliš šťastné,o což se nemalou měrou zasloužil i Alexandrův odpor vůči Josefíniným provinciálním mravům.
[editovat] Život v klášteře
Po rozpadu manželství zůstala sama se dvěma dětmi a nějakou dobu žila v klášteře pro opuštěné bohaté ženy V tomto přátelském prostředí vstřebala šarm a jemná pravidla chování. Takto poučená dámami z kláštera byla nyní schopna vést úspěšný život. Vstoupila do delikátního světa politických a finančních kontaktů. V podstatě se nechávala vydržovat vlivnými a bohatými muži a proto byla mnoha lidmi považována za nemorální a zkaženou ženu. Na druhou stranu jí její šarm, dobrota a ochota pomoci lidem v nouzi ji přinesl mnoho přátel a kontaktů, vešla ve známost jako žena, která pomáhá řešit složité rodinné problémy.
[editovat] Revoluce
Mezitím vypukla revoluce a Josefína se spolu se svým manželem dostala roku 1794 do vězení (tak jako spousta dalších šlechticů). On byl na Robespierrův příkaz sťat gilotinou, ona přežila zřejme jen díky svým kontaktům z minulosti. Byla to pro ni hrůzná zkušenost, během které prošla nepředstvitelnými hrůzami a strachem z každodenně hrozící popravy. Po propuštění zůstala bez finančních příjmů a pokračovala ve svém dřívějším životě. Toto období bylo však rozhodně o něco šťastnější, protože dosáhla (alespoň rámcově) finanční stability, nezávislosti, uzdravila se z věznění a opět žila se svými dětmi.
[editovat] Seznámení s Napoleonem
Právě v této době se seznámila s Napoleonem. Hledal vlivnou a bohatou ženu. Napoleon Bonaparte, který byl o 6 let mladší než ona, se do ní vášnivě zamiloval a zanedlouho se vzali (1796).Jako svatební dar dostal Napoleon od Josefínina bývalého milence velení francouzských vojsk v Itálii. Na Napoleonovo přání začala používat výhradně jméno Josefína (ženská obdoba jejího druhého jména Joseph).
Zanedlouho po svatbě pokračovala Josefína v upevňování sociálních vazeb a také ve svých mimomanželských vztazích, naproti tomu Napoleon pocházel z dosti starosvětské korsické rodiny a ta byla Josefínou šokována. Jeho bratr Josef ho přemlouval k rozchodu s Josefínou od okamžiku, kdy jí prvně spatřil
Napoleon se časem rozhodl, že musí Josefínu izolovat od okolního světa, aby si mohl být jist její věrností.
[editovat] Manželská krize
V období korunovace císařem (1804) bylo jejich manželství v troskách. Hádky a výhružky rozvodem zatlačily Josefínu, nyní už císařovnu, do poslušnosti. Její čas byl nyní vyplněn četnými ceremoniálny a státními funkcemi, které zvládala s velkým umem a v Paříži byla velmi oblíbena. Procestovala celou Evropu a byla velmi ceněna za svůj šarm a společenskost.
Josefína nedala Napoleonovi dědice a ten jí dal na vědomí, že je pouze otázkou času, než bude nucena (hlavně z politických důvodů) ustoupit stranou. Josefína, která už ztratila mnoho ze svých kontaktů se bála o svoji budoucnost a byla ponechána Napoleonovi na milost. Jejich manželství se navzdory tomu ještě dloho protahovalo, protože Napoleon byl do Josefíny stále zamilován.
[editovat] Rozchod
Rozešli se roku 1809. Napoleon chtěl nástupce trůnu a proto se v roce 1810 oženil s arcivévodkyní Marií Luisou rakouskou a r. 1811 se jim narodil syn Napoleon II. zvaný Orlík, pozdější vévoda Zákupský. Josefína byla nyní na odpočinku a odstěhovala se do zámečku Malmaison nedaleko Paříže, ale v podstatě byla závislá na ročním důchodu od Napoleona (asi 3 miliony franků). Jejím velikýn koníčkem bylo pěstování růží. Na Malmaisonu se podařilo soustředit na 250 odrůd. Zámek se stal centrem umělců, botaniků i šlechtitelů.
Josefína zemřela v roce 1814 v Malmaisonu na perakutně probíhající infekci horních cest dýchacích - pravděpodobně laryngitis stenosans či záškrt. Paradoxem je, že pokračovatelem dynastie se nestal potomek Napoleona, ale právě Josefíny. Její dcera Hortensie si vzala za muže Napoleonova bratra Ludvíka a jejich syn se později stal císařem pod jménem Napoleon III. Ve vyhnanství na sv. Heleně Napoleon napsal: „Josefína je jedinou ženou, kterou jsem kdy miloval. Stále vládne mému srdci a stýská se mi po ní.“
