Karolina Světlá

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Příbuzenstvo
sestra	Sofie Podlipská
manžel	Petr Mužák

Karolina Světlá, vlastním jménem Johanna Rottová, provdaná Mužáková, (24. února 1830 Praha – 7. září 1899 Praha) byla česká spisovatelka. Je považována za zakladatelku českého románu. Představitelka májovců.

Byla vzdělaná, mimo německy a česky uměla francouzsky. Její dílo a život velmi ovlivnilo přátelství s Janem Nerudou (s kterým měla milostný vztah) a s Boženou Němcovou. Dále její tvorbu ovlivnila George Sandová.

Roku 1852 se vdala za svého učitele hry na klavír Petra Mužáka, který ji také uvedl do kruhů české společnosti, kde se sblížila s Boženou Němcovou. Literárně začala tvořit koncem 50. let, kdy překonávala krizi způsobenou smrtí svého jediného dítěte, dcery Boženky (1853). Manželovo rodiště Světlá pod Ještědem bylo inspirací pro její pseudonym, a život v Podještědí, kam jezdila na léto, pro její tvorbu.

Od roku 1878 trpěla oční chorobou a musela svá díla diktovat. Její sekretářkou a společnicí byla Anežka Čermáková-Sluková, její neteř.

Karolina Světlá byla členkou několika emancipačních spolků. Roku 1871 založila tzv. Ženský výrobní spolek český, který pak i několik let řídila; cílem spolku byla pomoc dívkám z chudých rodin, vzděláním a prací. Spoluzaložila Americký klub dam.

Působila i jako novinářka, jejím hlavním tématem bylo postavení ženy ve společnosti.

Rodinné poměry: Karolina Světlá pocházela ze zámožné rodiny Rottovy, Sofie Podlipská byla její sestra (měly ještě bratra Jindřicha), její manžel profesor Petr Mužák.

Poznámka: Tito sourozenci Rottovi měli s Vincencem Rottem, po meči, společného praděda Jakuba Rotta (1718–1779).

[editovat] Dílo

Byla ovlivněna Boženou Němcovou. Pokud ve svých dílech narážela na sociální tématiku (činila tak poměrně často) uvažovala o služkách jako o členech rodiny. Zpočátku psala o pražském měšťanském prostředí, z něhož pocházela. K. Světlá vytvořila několik tzv. pražských próz, ale nebyly zdaleka tak úspěšné, jako její prózy venkovské.

Černý Petříček – líčí zde staropražský život obchodníka na trhu
Upomínky – pojednává o svém životě a o životě typické pražské rodiny 30. a 40. let 19. století.
Zvonečková královna - výrazně protikatolicky zaměřený román
První Češka – román o těžkém prosazování českého vlastenectví v pražské poněmčelé společnosti

Její nejslavnější prózy jsou z Podještědí, kam 30 let jezdila každé léto – tzv. ještědské prózy. Snažila se v nich podat charakteristiku venkovského lidu a zároveň řešit určité morální otázky, které považovala za důležité. Největší pozornost věnovala vztahu muže a ženy – jejími literárními hrdiny jsou vždy ženy, které jsou mravně a morálně silné. Tyto ženy jsou schopny obětovat svou lásku vyšším ideálům. Její hrdinky většinou nejsou spokojeny se svým životem a nenacházejí štěstí. Na jejich postavách Světlá demonstruje svou základní ideu: skutečné štěstí nelze dosáhnout porušením mravních zákonů.

Následujících 5 románů nazýváme Ještědské romány, v těchto románech staví venkovskou společnost na vyšší mravní úroveň než pražské měšťáky.

Vesnický román – tragédie manželství bez lásky. Ukazuje tu příklad nerovného manželství. Antoš Jírovec, který pracuje na statku, si po rychtářově smrti vezme rychtářku. Rychtářka se snaží Arnoštovi líbit, ale ten na ni nemá čas (kvůli práci). Rychtářka pojme podezření, že má jinou ženu, najme si služku Sylvu, která se s Arnoštem velmi sblíží. Když rychtářka odejde ze statku, aby se od svých dětí nenakazila neštovicemi, Sylva se o ně i o Antoše stará. Nemohou se však vzít, protože Sylva rychtářce slíbila, že si Antoše nevezme ani po její smrti.
V tomto díle se objevují vlastnosti, které provází celý český román – a to je schéma: bohatý = hloupý a nemorální, chudý = morální, inteligent, pracovitý. Je zvláštní, jak toto přesvědčení v Čechách (s komunistickou podporou) zdomácnělo. Je třeba si uvědomit, že k tomu česká literatura směřovala delší dobu. Je důležité přemýšlet i nad tím, jak nepočetné byly výjimky.

Kříž u potoka – Hlavní hrdinka Eva bojuje za rovnoprávnost, končí tragicky. Obětuje svou lásku, aby zachránila manžela.
Nemodlenec – proti katolickému náboženskému fanatismu, relativita hodnot (sama často hájila a oslavovala ve svých dílech příslušníky jednoty bratrské)
Frantina – Frantina byla zvolena rychtářkou, ve vůdci loupežníků pozná svého vyvoleného zabijí ho sama.
Kantůrčice – problém postavení ženy ve společnosti
Hubička a jiné ještědské povídky – Povídku Hubička zpracovala Eliška Krásnohorská jako libreto ke stejnojmenné opeře Bedřicha Smetany. Mladý chlapec Lukáš se ožení bez lásky, ale stále myslí na svou lásku Vendulku. Po smrti své manželky se chce oženit s Vendulkou, ale ta odmítá předsvatební polibek s tím, že by to jeho ženu mrzelo. Lukáš jí začne dělat naschvály a ona odchází ke své tetě, překupnici pašovaného zboží. Lukáš ji hledá, a po delším čase ji najde. Vendulka ho pak políbí a vezmou se.
V knize jsou i další povídky, které nedosáhly významu Hubičky (Přišla do rozumu, Selka, Večer u koryta, Námluvy, …)

[editovat] Povídky

Kromě těchto knih napsala celou řadu povídek (Společnice, Skalák, Cikánka, Lesní panna, …) uveřejněných v mnoha časopisech (Světozor, Lumír, Máj, Kresby, Květy, …)

[editovat] Korespondence

Dále se nám zachovala její rozsáhlá korespondence, již udržovala se svou sestrou Sofií Podlipskou, se svou mladou přítelkyní Eliškou Krásnohorskou, ale i s Janem Nerudou.