Čeština

Česky mluví zhruba 12 mil. lidi, z toho přes 10 mil. v Česku. V důsledku několika vystěhovaleckých vln v uplynulých 150 letech hovoří česky i desetitisíce emigrantů a jejich potomků, zejména na Slovensku, v USA, Kanadě, Německu, Rakousku, Austrálii, na Ukrajině a v řadě dalších zemí. Čeština používá přibližně 250 000–300 000 slov, ale přesný počet slov je velmi těžké určit, jelikož se čeština neustále vyvijí.

[editovat] Mluvnice

Čeština má 7 pádů a tři časy (minulý, budoucí a přítomný). Má jednotné a množné číslo (schod – schody, nůž – nože), ale i pozůstaky duálu (číslovky: dvě, obě a párové části těla – (7. pád) s oběma rukama, s dvěma ženami).

Čeština má pomnožná, hromadná a látková podstatná jména:

Pomnožná podstatná jména mají tvar množného čísla, ale označují jednu věc (kamna, nůžky, kalhoty).
Hromadná podstatná jména mají tvar jednotného čísla, ale označují větší počet (listí, mládež, slova s příponou -stvo, -ctvo : lidstvo, ptactvo).
Látková podstatná jména mají tvar jednotného čísla a označují látku bez ohledu na množství (voda, sníh, cukr).

[editovat] Pády

1.	kdo, co?	nominativ
2.	(bez) koho, čeho?	genitiv
3.	(ke) komu, čemu?	dativ
4.	(vidím) koho, co?	akuzativ
5.	(oslovujeme, voláme)	vokativ
6.	(o) kom, čem?	lokál
7.	(s) kým, čím?	instrumentál

[editovat] Písmo

Výslovnost samohlásek podle The Handbook of the International Phonetic Association.

Čeština používá upravenou latinku, doplněnou o tyto znaky s diakritikou:

Čeština také používá spřežku ch, která je považována za samostatné písmeno, stojící v abecedě mezi h a i. Velká varianta je CH, avšak pokud stojí tato spřežka na místě, kde se píše velké písmeno, potom se velké píše jen první písmeno spřežky: Ch. Kromě ch se hlavně v cizích slovech také používá spřežka dž (k zápisu znělého protějšku k č), zcela výjimečně pak dz (znělý protějšek c). Tyto spřežky se za samostatná písmena nepovažují.

Písmena ě a ů se nemohou vyskytnout na začátku slova, protože ě změkčuje předcházející souhlásku a použití ů je podmíněno jistými etymologickými jevy (původní hláska [u:] se píše ú; hláska [u:] vyvinutá z původního [o:] se píše ů).

Písmena s háčkem (kromě ě, ď, ť, ň) se při abecedním řazení (např. ve slovnících) kladou za své základní znaky bez háčku. Samohlásky s diakritikou mají v abecedě stejnou prioritu jako znaky bez diakritiky.

Písmeno	Název	Výslovnost (IPA)	Alofony
A a	á	[a]
Á á	dlouhé á	[a:]
B b	bé	[b]	[p]
C c	cé	[ts]	[dz]
Č č	čé	[tʃ]	[dʒ]
D d	dé	[d]	[t]
Ď ď	ďé	[ɟ]	[c]
E e	é	[ɛ]
É é	dlouhé é	[ɛ:]
Ě ě	ije	[ɛ, jɛ]
F f	ef	[f]
G g	gé	[g]	[k]
H h	há	[ɦ]	[x], příp. [h]
Ch ch	chá	[x]	[ɣ] nebo [ɦ]
I i	í	[ɪ]
Í í	dlouhé í	[i:]
J j	jé	[j]
K k	ká	[k]	[g]
L l	el	[l]
M m	em	[m]	[ɱ]
N n	en	[n]	[ŋ]
Ň ň	eň	[ɲ]
O o	ó	[o]
Ó ó	dlouhé ó	[o:]
P p	pé	[p]	[b]
Q q	kvé	[kv]
R r	er	[r]
Ř ř	eř	[r̝]	[r̝°]
S s	es	[s]	[z]
Š š	eš	[ʃ]	[ʒ]
T t	té	[t]	[d]
Ť ť	ťé	[c]	[ɟ]
U u	ú	[ʊ]
Ú ú	dlouhé ú	[u:]
Ů ů	ů s kroužkem	[u:]
V v	vé	[v]	[f]
W w	dvojité vé	[v]	[f]
X x	iks	[ks]	[gz]
Y y	ypsilon	[ɪ]
Ý ý	dlouhé ypsilon	[i:]
Z z	zet	[z]	[s]
Ž ž	žet	[ʒ]	[ʃ]

[editovat] Slovní zásoba

Slovní zásoba je původní (původní slova, slova vytvořená odvozením pomocí předpony nebo přípony či jiného složení písmen [počítat – počítač, les – lesní, vědět – dozvědět a mnoho dalších], zkrácená slova, zkratky a slova vytvořená složením dvou nebo více slov) nebo převzatá (z angličtiny, němčiny, ruštiny, řečtiny, latiny, francouzštiny, italštiny, japonštiny, polštiny a dalších jazyků). Převzatá se dělí na dvě skupiny:

přepsaná do češtiny, např. telefon, televize, rádio
slova používaná v původním tvaru, případně foneticky přepsaná do latinky, např. ikebana, hardware a další.

[editovat] Nářečí

Čeština má mnoho nářečí, která jsou si navzájem většinou srozumitelná. Všichni Češi se mezi sebou domluví, protože každý Čech umí spisovnou nebo obecnou češtinu. Někde Češi používají spisovnou a obecnou češtinu dohromady, jinde zase spisovnou češtinu a nářečí či slang. České interdialekty:

obecná čeština
obecná hanáčtina
moravská slovenština
laština

S Čechy se domluvíte i slovensky. Rozdíly mezi těmito dvěma jazyky jsou ve slovní zásobě menší než rozdíly mezi některými nářečími jiných jazyků. Jako příklad se dává vztah mezi dolnoněmčinou a hornoněmčinou.

[editovat] Historie

Hlavní článek: Historický vývoj češtiny

První česky psanou památkou jsou 2 věty ze zakládací listiny litoměřické kapituly z roku 1057, které jsou však zřetelně mladší, zřejmě až z 12. století. Zní: „Pavel dal jest Ploškovicích zemu. Vlach dal jest Dolas zemu Bogu i svjatemu Scepanu se dvema dušníkoma Bogucos a Sedlatu.“ Dále se dochovaly glosy z chorální knihy svatojiřské, rovněž z 12. století, od neznámé jeptišky: „Aldík krásen jako anjelík, jenž v blátě se válé. Lector Vituz je krásný kurvy syn.“

[editovat] Čeština jako úřední jazyk Česka a EU

Novela trestního řádu z roku 1993 stanovila v odstavci 14 paragrafu 2 (Základní zásady trestního řízení) Trestního řádu povinnost pro orgány činné v trestním řízení vést řízení a vyhotovit svá rozhodnutí v českém jazyce. (“Orgány činné v trestním řízení vedou řízení a vyhotovují svá rozhodnutí v českém jazyce. Každý, kdo prohlásí, že neovládá český jazyk, je oprávněn používat před orgány činnými v trestním řízení svého mateřského jazyka nebo jazyka, o kterém uvede, že ho ovládá.") Trestní řád (Zákon č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád) [1]) tak upravuje otázku, který jazyk je v České republice jazykem úředním (jednacím).

Čeština je též (od května 2004) jedním z 23 (stav k r. 2007) oficiálních (úředních) jazyků Evropské unie. Formálně jsou si všechny oficiální jazyky EU rovné [2][3].

[editovat] Podívejte se také na

Jazykový portál

[editovat] Externí odkazy

Wikcionář obsahuje slovníkovou definici slova čeština.

Česká edice Wikcionáře, svobodného slovníku/thesauru

SlovoDne.cz – Každý den jedno české slovo komentované česky nebo anglicky.
Skloňování – Funkční české skloňování v JavaScriptu.
Jazyková poradna – Pomoc při řešení problémů s češtinou.
Jazyková poradna ÚJČ AV ČR – Odpovědi na časté dotazy týkající se češtiny.
Vokabulář webový – Webové hnízdo historických slovníků – Na stránkách ÚJČ AV ČR.
Čeština pod lupou – Abecedně řazený jazykový rádce.

Slovanské jazyky
Západoslovanské: česko-slovenské (čeština \| slovenština \| knaanština) \| lužickosrbské (hornolužická srbština \| dolnolužická srbština) \| lechické (polština \| pomořanština (kašubština \| slovinčtina) \| polabština)
Jihoslovanské: západní (srbochorvatština (chorvatština \| srbština \| bosenština \| černohorština) \| slovinština) \| východní (makedonština \| bulharština \| staroslověnština)
Východoslovanské: běloruština \| ukrajinština \| rusínština \| ruština

Citováno z „http://cs.wikipedia.org../../../%C4%8D/e/%C5%A1/%C4%8Ce%C5%A1tina.html“

Kategorie: Slovanské jazyky | Čeština | Úřední jazyky Evropské unie | Živé jazyky | Jazyky Česka

Čeština

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie