Konzul (antický Řím)
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Konzul (latinsky consul < consulere radit, rozvažovat) byl nejvyšším občanským i vojenským úředníkem římské republiky („konzulátu“) v rámci úřední kariéry (cursus honorum) . Byli voleni na jeden rok a současně byli vždy v úřadu dva. Podle jmen konzulů se v římském datování označovaly jednotlivé roky.
Konzulové (původně jen patricijové, později i plebejové) byli navrženi senátem a voleni na jeden rok velkým shromážděním (comitia centuriata). Požívali sice absolutní autority, která byla ale také omezena: jejich úřad netrval dlouho a každý konzul měl právo veta, kterým mohl rozhodnutí druhého konzula blokovat. Od roku 153 př. n. l. začínal jejich úřad 1. ledna, který od té doby platí jako začátek roku.
Úřad konzulů přetrval až do doby císařské a dokonce i mezi institucemi byzantské říše, avšak jejich moc byla silně omezena.
