Kršna

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kršna hrající na flétnu (indická malba, cca 1900)

Kršna nebo též Krišna^[1] (कृष्ण v písmu dévanágarí, doslova „černý“, „tmavý“) je podle podle některých hinduistických tradic osmým avatárem boha Višnua. V knize Bhagavadgíta vystupuje jako nadřazená bytost a nejvyšší Bůh. Podle některých tradic je ze všech ztělesnění nejdůležitější. V jeho postavě se spojuje množství různorodých prvků. Český indolog V. Miltner o něm napsal: "V postavě Krišnově stvořili si Indové boha k obrazu svému: v dětství rošťák, v mládí proutník, k stáru pak filozof. Jak hluboce lidská to boží kariéra!"^[2].

[editovat] Život

Informace o Kršnově životě je možné čerpat z několika různých zdrojů. Předně jsou to purány, hlavně Bhágavata a Brahma Vaivarta, kde se nachází nejpodstatnější informace z jeho dětství a pak hlavně Bhagavadgíta a Mahábhárata, kde je možné se dočíst o Kršnově duchovním učení. Tyto informace působí na běžné čtenáře často velice rozporuplným dojmem, protože Kršna jako Bůh zároveň kradl i lhal, měl 16 108 žen a často vyváděl různé „necudné“ žerty a přitom byl i velice duchovní bytostí, která učí jak překonat uptrpení světského života. Tradice bhakti však všechny tyto záležitosti vysvětlují.

Všechny Višnuovi avatary měly za úkol nějakým způsobem spasit svět.^[3] Kršna měl zabít zlého krále Kamsu, který zužoval Bradžsko (kraj v okolí města Mathury) a také přinést lidstvu možnost dosáhnout vysvobození (mókša) díky uctívání (bhakti). Narodil se Dévakí a Vasudévovi, kteří byli příslušníky vládnoucího rodu v Mathuře. Stalo se to podle tradice v roce 3228 př. Kr. Jenže zlý král Kamsa (bratr Dévakí) už díky věštcům věděl, že právě jim se má narodit ten, kdo ho zabije. Rozkázal proto, aby byli zabiti všichni synové, kteří se Dévakí narodí. Díky zásahu Višnua se zachránil sedmý syn Balarám a osmý Kršna, který poté vyrůstal u Jašódy a Nandy v Gókulu (vesnice nedaleko města Mathury).

Během dětství tropil malý Kršna všelijaké lumpárny (známé jsou jeho příhody, kdy kradl přepuštěné máslo (ghí), někdy se mu proto říká Mákhanatáskara, „zloděj másla“) a pásl krávy (proto je někdy nazýván i Góvinda, „pasáček krav“). Kamsa pravidelně vysílal různé zabijáky, aby ho zneškodnili, ale Kršna se s nimi vždy bez problémů vypořádal.

Podstatnou událostí bylo, když místní vesničany přesvědčil, že by už neměli obětovat bohu Indrovi, ale spíše místnímu posvátnému kopci Góvardhan. Kršna pak vystoupil jako totožný s tímto kopcem (Góvardhananátha, „pán Góvardhanu“). Dle tradice bylo později na tomto kopci nalezeno zpodobení múrti Kršny. Tím se ovšem Indra velice rozlobil a spustil strašlivou průtrž mračen. Kršna vesničany i všechen dobytek zachránil tím, že na jednom prstu zvedl celý tento kopec a všichni se pod ním schovali. Indra poznal, že Kršna je mocnější a přišel se mu omluvit.

Při oslavě vítězství nad Indrou se Kršna expandoval do mnoha podob, protože s ním chtěly tančit všechny pastýřky.

Nakonec Kršna zabil i krále Kamsu se všemi jeho nohsledy, čímž opět nastal v kraji blahobyt.

Další významnou událostí byla bitva na poli Kuruů, kde byl přítomen jako voztaj Ardžuny. Ardžuna se zděsil, že v nepřátelském vojsku vidí velké množství příbuzných a začal přemýšlet nad tím jestli má bojovat a jaký to má vůbec význam. Kršna mu tedy začal vysvětlovat duchovní učení. Tento rozhovor je obsažen v asi nejslavnější knize hinduismu, Bhagavadgítě.

V boji s Kuruovci, který je popisován v Mahábháratě, Kršna často využívá i (z našeho pohledu) nečestné úskoky. Nábádá své spolubojovníky k nečestnosti a šíří falešné zprávy, aby tak oslabil nepřátele (např. rozhlásí, že Ašvattháman je mrtev a jeho otec, nepřemožitelný Dróna, v zármutku odloží zbraně a nechá se zabít). Se značnou nepřesností by se mohlo říci, že v Mahábháratě je Kršna lidský, zatímco v Bhagavadgítě božský.

Za zmínku též stojí Kršnův vztah k ženám. Už od mládí byl idolem všech pastýřek (gópí) v celém Bradžsku. Jeho hry s nimi se staly oblíbeným uměleckým námětem. Z nich nejmilůejší mu byl Rádha, se kterou se ale podle některých tradic oficiálně neoženil (ale podle Brahma-vaivarta Purány ano). Jeho hlavní manželkou byla později Rukminí. Mimo to se oženil ještě se sedmi princeznami a 16 000 dalších vysvobodil z vězení a poté si je také vzal. "Se všemi žil tak šťastně, že si každá z nich myslela, že je jeho jedinou ženou."^[4] Z každou z nich měl deset synů.

[editovat] Kršna jako Bůh

Předchozí odstavce popisovaly osobu Kršny především s ohledem na jeho životaběh a proto by se téměř mohlo zdát, že na jeho osobě není nic moc božského. V Kršnovi se nepojí dvě kvality lidského a božského. Přesto, že se zrodil na tomto světě, je stále Bohem, kterého se „světskost“ nijak nedotýká. Sám sebe popisuje v 10. zpěvu Bhagavadgíty, kde mimo jiné říká:

„Není konce mým božským projevům, ó hubiteli nepřátel (Ardžuno). To, co jsem ti vyjevil, jsou jen příklady rozprostření této mohutnosti.
Ať je touto mohutností, vznešeností a silou obdařeno kterékoli jsoucno, věz, že povstalo ze zlomku mé (božské) nádhery.
K čemu však ti je, Ardžuno, abys tolik poznal. Jedinou částečkou podepírám celý tento svět a setrvávám (v něm).“^[5]

Kršna a příběhy s ním spojené se objevují u mnoha hinduistických filozofických a teologických tradic. I když se někdy liší v závislostí na dané tradici, některé zásadní rysy sdílejí všechny.

[editovat] Vzhled

Kršna bývá většinou zobrazován s modrou až černou pokožkou (Kršna znamená „tmavý“ nebo „černý“). Mezi jeho hlavní atributy patří flétna a často je zobrazován v přítomnosti posvátných krav či své družky Rádhy. Vždy má bohatě zdobené oblečení a množství šperků. Šperk, který nosí na hrudi, se jmenuje Kaustubh a vznikl při „kvedlání“ (či stloukání) oceánu mléka. Jeho malá černá válečná lastura se jmenovala Páňčadžanja (bývá s ní zobrazován většinou na začátku bitvy na poli Kuruů).

Spekuluje se o falické symbolice Kršnovy flétny a též o jeho vzhledové podobnosti s Kokopelim, bohem Navajů.^[6]

[editovat] Kult

Chrám zasvěcený Kršnovi v Mathuře.

Kršna je nesmírně populární. Asi jen těžko by se dalo zjistit, co je toho příčinou (zda-li Kršnova blízkost člověku, jak jí ve výše uvedeném citátu popsal V. Miltner nebo to, že přinesl cestu oddanosti (bhakti-márgu) a tak umožnil komukoli dosáhnout vysvobození apod.). Navíc se Kršnova obliba ve velké míře šíří i mimo Indii hlavně díky hnutí Hare Kršna (ISKCON), jehož příslušníci uctívají Kršnu společně s Rádhou.

Poutních míst, která se pojí s osobou Kršny, je mnoho. Nejslavnějšími jsou města Mathura, Vrindávan a kopec Góvardhan (někdy též zvaný Girirádž - král mezi kopci) ve státě Uttarpradéš.

[editovat] Kršna v umění

Kršna je velmi oblíbeným námětem duchovních písní a básní (bhadžanů), kterých o jeho životě vznikl bezpočet. Mezi jednu z nejslavnějších básnických škol, která se věnovala jeho osobě, patří Osm pečetí. Do této školy náleželo osm básníků žijících v 15. - 16. stol. V. Miltner, který jejich poezii překládal do češtiny, ji považuje spíše za „svérázné lidové popěvky, jadrný středověký folklor, jejž k náboženské poezii víže jen teninké pouto metafyziky“.^[7]

Téměř opačným pólem jsou básně Tukarámovy, které se spíše drží metafyzického obsahu a jen výjimečně obsahují nějaké příhody z Kršnova života. Jsou povětšinou psány formou tzv. abhangů (dosl. „nerozdělitelné“), ve kterých prý Tukarám dosáhl dokonalosti a po jeho smrti se jim věnoval už jen málokdo.

V malířském umění jsou nejčastějším motivem Kršnovy hrátky s pastýřkami. Existují i obrazy, které se už dnes příliš nevytvářejí, zobrazující Kršnu s Rádhou ve velmi intimních chvílích.

[editovat] Jména

Jako všichni hinduističtí bohové má i Kršna mnoho jmen. Vzhledem k tomu, že Kršna je považován za inkarnací Višnua, mohou tato jména označovat přímo Kršnu i Višnua. Tady jsou alespoň některé z nich:

Čaturbhudž - "čtyřruký"
Dvárkánáth - "pán města Dvárky"
Džanárdana - "ten, jenž přemáhá lidi (nepřátele)"
Giridhárí - "ten, jenž drží kopec (Góvardhan)"
Gópál - "pastýř"
Gópínáth - "pán pastýřek"
Góvardhandhar nebo Góvardhandhárí - "ten, kdo drží (kopec) Góvardhan"
Góvinda - "pasáček krav"
Hršíkéša - „ten jehož vlasy jsou zježeny“ (podle jiného výkladu "pán smyslů")
Jadunáth - "pán rodu Jaduovců"
Kéšava (někdy Kéšavráj) - "vlasatý, zářící"
Mádhava - „potomek Madhuův“ (podle jiného výkladu "hubitel Madhuův")
Madhusúdana - "hubitel Madhuův"
Móhan, Manmóhan nebo Madanmóhan - "okouzlující"
Nandalál - "Nandův miláček"
Nandanandan - Nandovo potěšení"
Navnítprij - "milovník másla"
Rančhód - "ten, jenž zanechal boje"
Šjám - "tmavý"
Váršnéja - "příslušník klanu Vršniů"
Vásudéva - "syn Vasudévův"

[editovat] Poznámky

↑ Oba tyto přepisy jsou správné. Přepis „Kršna“ odpovídá sanskrtu, kde se používá tzv. znělé r (ऋ, ृ). Zatímco „Krišna“ je přepis z moderních indických jazyků, které už znělé r neznají. Aby tedy bylo možné toto jméno vyslovit, tak za r ve většině případů přidávají „i“ nebo méně často „u“.
↑ Krišna a Osm pečetí (př. V. Miltner), DharmaGaia, Praha 1994, str. 16.
↑ Bhagavadgíta 4.8
↑ Gerhard J. Bellinger: Sexualita v náboženstvích světa. Academia, Praha 1998, 1. vydání. ISBN 80-200-0642-7, str. 138.
↑ Bhagavadgíta (př. a úv. J. Filipský & J. Vacek). Odeon, Praha 1976, str. 73 (X. 40-42).
↑ B. Knotková-Čapková a kol.: Základy asijských náboženství I. Karolinum, Praha 2004, 1. vydání. ISBN 80-246-0832-4, str. 127.
↑ Krišna a Osm pečetí (př. V. Miltner), DharmaGaia, Praha 1994, str. 15.

[editovat] Reference

A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupada: Kršna, část první. Bhaktivedanta Bok Trust c1992. ISBN 91-7149-053-1.
A.C. Bhaktivedanta Swami Prabhupada: Kršna, část druhá. Bhaktivedanta Bok Trust c1992. ISBN 91-7149-054-X.
Bhagavadgíta (př. a úv. J. Filipský & J. Vacek). Odeon, Praha 1976, 1. vydání.
Krišna a Osm pečetí (př. V. Miltner). DharmaGaia, Praha 1994, 1. vydání. ISBN80-85905-03-5.